USA_12: Glass Mountain s Toddem & přípravy

Dnesni prispevek bude zase jeden z kategorie kratsich - doufam, ze to aspon trochu vynahradim krasnymi fotkami z Thunder Cliffs a z Glass Mountain, kam jsem ve ctvrtek bezel s Toddem. Od ctvrtka uz jsem prakticky jen relaxoval a hodne plaval, v pondeli me totiž (krome narozenin) ceka cca 20 mil v horach! Jak jsem zminil v nekterem z prvnich prispevku, v pondeli 13/8 se bude profi atlet z Bay Area, Gary Gellin pokouset s nekolika dalsimi bezci prolomit rekord celeho Tahoe Rim Trailu. Tento rekord, 270km dlouheho trailu, drzi asi nejlepsi horsky vytrvalostni bezec soucasnosti - Kilian Jornet. Ma hodnotu 38 hodin 32 minut, uprimne - byl bych hodne prekvapenej pokud by se to Garymu povedlo! Jakou roli v tom hraju ja? Potkal jsem Garyho vice nez pred mesicem na jednech zavodech a on mi nabidl, abych byl jeden z cca 20 „paceru“ - vodicu, kteri pobezi jednotlive useky s nimi v horach. Nase uloha prichazi hlavne v situaci, kdy by jeden z atletu odpadl a nestacil vedouci skupince - pacer s nim zustane v pomalejsim tempu, aby nebezel v horach sam! Doufam, ze to zvladnu, furt me trochu zlobi chodidlo.. Kazdopadne se na to ohromne tesim, byt soucasti tohohle vseho! Byl jsem pridelen na usek vedouci pres jeden z nejvyssich vrcholku Tahoe Rim Trailu - Dicks Pass (cca 2900). Nejen, ze to tedy bude jeden z nejnarocnejsich useku, také to bude jeden z nejkrasnejsich! Jakmile se vysplhame na Dicks Pass, nasleduje sebeh a asi 15km podel desitek horskych jezer a muj usek konci u Echo Lakes. Uvidime, jak to dopadne! :-) Kazdopadne, jak rikaji americani - byt na svoje narozeniny soucasti neceho takovyho = „the coolest birthday ever“ :D

Jinak ve ctvrtek jsem se po delsi dobe opet setkal s Toddem, bohuzel Mt.Tallac stále nevysel, tentokrat jsme se setkali v Tahoe City, kde jsem se zaroven stavil u znamyho z práce - Jona - který mi pujcil camelback, za coz mu patri velky dik - potrebuju ho prave na ten pondelek. S Toddem jsme se vypravili na Tahoe Rim Trail - nas cil byl vrchol Glass Mountain - cely trail vede na utesu primo nad Truckee River, takze jsme pod nami videli lidi na raftech, krasne vyhledy! S Toddem jsme nejenze dali slusny trenink, i jsme si skvele popovidali a doufam, ze co nejdriv ten Tallac vyjde. Nahoru se mi bezelo skvele, celou dobu jsem bezel na cele, za 1:08 jsme stali pod vrcholovou skalou Glass Mountain (2375), kam jsme po par minutach technictejsiho lezeni vylezli. Dolu to ovšem Todd napalil brutalnim tempem, na které v těchto technickych sebezich nejsem zvykly, takze jsem se musel poradne snazit :D (42 min dolu). Tento usek Tahoe Rim Trailu je urcen zaroven i bikerum - a opet jsem nevychazel z udivu, jak to mohou jezdit - ja bych si na to asi proste netroufl, rozhodne ne na pevnym kole, celopero je tady nutnost. Doufam, ze nez od Tahoe odjedu, stihnu jeden den poradneho mountain bikingu! Setkani s Toddem jsme zakoncili jak jinak, nez na plazi u jezera!

Mimochodem, včera jsem mel asi nejvetsi burger ve svem zivote, coz zapricinilo muj pocit, ze nasledujici mesic v USA uz zadny burger nechci. V noci na vcerejsek me nejak bolelo bricho, nevim proc. Kazdopadne během dne v praci uz to bylo OK a jeden z kucharu nam dal nabidku na obed, doslova vyzvu - "the biggest burger you’ve ever seen". Cekal jsem co prijde.. a prislo. Doslova „ triple burger“ - klasicke maso, krab a kureci platek. Vse prokladane syrem a slaninou. Navrch avokado, salat, okurka atd atd. Z nas tri jsem byl jediny, kdo to do sebe nacpal - Tony i Joey skoncili zhruba za polovinou :D Nicmene dalsi 4 hodiny v praci byly lehce receno utrpenim, moc jsem se nemohl ani hybat. Takze s burgery nejspis koncim :D Vskutku idealni priprava na zitrejsi vykon..

No, dnes jsem uz dal jen lehky beh na Eagle Rock a odkroutil 8 hodin v praci a zítra jdeme na to!

PS: Kdyby to nekoho zajimalo, tak tady je dvoudilny "film" o tom, jak Kilian Jornet ten rekord udelal :-) Trochu si udelate predstavu o behani ve zdejsich horach: 1.dil  , 2.dil

Ja s Toddem.

Thunder Cliffs s Toddem, 150m pod nama tece reka Truckee, kterou jsem pred par tydnama sjizdel :-)

Thunder Cliffs, hledejte me na skale :-)

Todd pri lezeni na Glass Mountain (2375)

Vrchol Glass Mountain

Nepovedena spolecna vrcholova :D

Dnesni Eagle Rock

Upati Stanford Rock, foceno z Eagle Rock

Skvely sebeh z Eagle Rock!

Trocha lezeni z bocni strany Eagle Rock

Profil celeho Tahoe Rim Trailu. Ja zitra budu vodic pres tu prvni vetsi spici.

USA_11: Squaw Mountain Run & Stanford Rock

Jak jsem naznacil v minulem dile, v sobotu me cekal další závod, na který jsem se tentokrat opravdu tesil. Slo o horsky závod do vrchu, které mi relativne jdou (relativne, tzn aspon o trochu lip nez zavody na silnici :D) Ja jsem si maloval, ze bych treba mohl zautocit na stupne vitezu diky vypsane kategorii 20-24. Jak to tak u me byva, kdyz se na neco vic tesim.. tak to nikdy není idealni - ve ctvrtek uz jsem sotva polykal a v patek mi bylo regulerne zle..

Trosku jsem se bal, ze jsem chytil něco od meho spolubydliciho Kamila, který prodelal minuly tyden anginu. Mimochodem, jak se USA zdaji v mnoha ohledech ruzove, urcite to tak není s lekarskou peci. Hodne lidi ma tady se zdravotnim pojistenim ruzne potize a my jsme se o tom taky presvedcili. Nase cestovni pojisteni spojene s programem J1 viz moc dobře neobstalo - chudak Kamil obesel s teplotami 5 ruznych doktoru, vsude ho poslali pryc, ze ho neosetri (pokud nevysoli 200 $). Nakonec se dockal ve meste South Lake Tahoe v nemocnici. Vazne by me zajimalo, co by se delo, kdyby se mi něco prihodilo třeba při sportu, radsi na to nemyslet :-) I když mam ještě horske pojisteni Alpenverein, nevim jestli by tady platilo (i když jsem myslel, ze je celosvetove).

Zpet k tomu slavnemu zavodu! V patek vecer se merim a teplotu nemam (diky mami, ze jsi me prinutila vzit si teplomer, obcas ho vyuziju :-)). No a prece tam tech 50 $ za startovne nenecham! Takze v 6:30 v sobotu kvapne vstavam a vyjizdim busem směr Squaw Valley, kde se závod konal. O co tedy slo? Jak nazev Squaw Valley Mountain Run napovida - zadna rovina! Start cca v 1885 mnm, nekonecne serpentiny stoupani a finis v 2520 mnm! To cele na 5.8km, takze si asi dovede predstavit ten stoupak! Krom toho prime slunko, brutalni vedro a zadny stin! Pri lehkem rozklusani potkavam opet od hlavy po kotniky v Salomonu obleceneho Juliena /15 let/, s kterym davam ještě par kopecku před startem a cil je opet jasny - nenechat se vyklepat od tohohle mladocha, který vypada jak gazela. Squaw Mountain Run je jednim z nejstarsich a nejtradicnejsich zavodu v Kalifornii, letos se konal uz tricatydruhy rocnik! Proto se nelze divit ucasti, na zdejsi pomery velke - cca 550-600 lidi na horskych serpentinach uz je pekny vlacek! Par borcu ze Salomon tymu zajistovalo opet poradnou konkurenci, ja se po startu nikam nezenu a v hlave se smeju (nekterym) prede mnou, kteří nevi, do ceho jdou a během 10-20 minut místo behu prejdou do velmi pomale chuze :D Na první mili bezim stále s Julienem, okolo cca 40.mista, na to ze mi ještě včera fakt bylo blbe, se citim dobře, beham i technictejsi pasaze, kde hodne lidi trekuje. Na druhé mili uz davam Julienovi kotel (nastesti) a predbiham „davy“ - cca 5-10 lidi :D Tak to pokracuje az cca do 2480, kde nastava technicka pasaz plna serpentin. Nasledujici pulkilometr mam takovou malou minisoutez s nejakym bezcem ze Sacramenta, do prudkych kopcu mu utikam, on me sbiha na obcasnych rovinkach. Bohuzel jsem to tak trochu protaktizoval a zacal finisovat o serpentinu driv, myslel jsem si ze uz je konec. Když jsem na horizontu uvidel, ze finis není na nejvyssim vrcholu, ale par desitek metru pod nim, vedel jsem, ze me ten typek da. Ale nakonec se nemam za co stydet- rikal, ze ma osobak na desitku 32:20, pulmaraton 1:11 a maraton 2:30, coz jsou cisla, která me opravdu nikdy nehrozi. Sumasumarum 29. flek z cca 600 lidi, ve svy kategorii nakonec 6ty. Uplne vyrizeny, nejen z behu, ale i z opetovne smuly v tombole (asi 60 cen, vcetne bot, GPS, hydrapacku atd atd a ja zase nic) se vracim do Tahomy s dobrym pocitem, ze jsem se aspon zucastnil a uzil si hory - pohled z horskych serpentin Squaw Valley, kdy je pode mnou jako had serazenych 500 lidi fakt jen tak nezapomenu!

Ve stredu volny den - a ja uz se citim temer 100% fit - proto plan jasny, neco zase z te Kalifornie videt! A k tomu pokorit nejakou peknou horu, seznam uz se mi rozrusta :-) Vybiram Stanford Rock, okolo které vede Stanford Rock Loop - trail urceny zejména bikerum. Na kole dojizdim k zacatku cca 18km dlouheho trailu a zacinam bezet - po par stovkach metru fakt nechapu, jak to muze byt urceny bikerum. Sam se povazuji za celkem slusneho bikera, ale tohle bych teda rozhodne nevyjel. Ale verim, ze sjezd musí byt paradni! Prvnich asi 6-7km vede lesem, asi v 2400 se poprve ukazuje krasny vyhled na jezero a Eagle Rock, která je několik stovek metru pode mnou! O par desitek minut pozdeji dobyvam vrchol Stanford Rock (2583 mnm), který me tentokrat moc nenadchnul. O to vic me nadchnuly vyhledy, které se mi naskytly o další kilometr dal, napojil jsem se totiž na Tahoe Rim Trail a to primo pod  Twin Peaks, na které jsem vylezl před nekolika tydny. A ten pohled mi vyrazil dech! Z te strany, z které se to da lezt, to nevypada zas tak prikre, ale z druhé strany, kolem které jsem to ted obihal, nemuzu uverit ze jsem na vrcholu te hory stal! Několik stovek metru kolma skalni stena! Krasa! Po TRT sbiham dolu, tenhle sebeh beru jako odmenu :-) Asi v pulce sebehu potkavam asi 60leteho veterana, který nahoru vybiha v obdivuhodnem tempu! Vymenujeme si dojmy a casy, fakt vsechna cest. Poslední dva kilometry uz jsou téměř po rovine, a ja vyhlizim kolo za kazdym stromem, uz fakt nemuzu.. Nakonec jsem se dockal, cestou se zastavil v praci, vypit par litru koly zdarma a hura domu! Tam ovšem zjistuji nemilou zpravu - nejaka nehoda, v cele ctvrti nejde voda a ještě cca 2 hodiny nepujde! No smrdet si ve vlastnim pokoji nebudu, ze! Takze popadam rucnik a hura do jezera - krasna, uz celkem tepla voda.. 15min plavani bodlo! A k tomu skvely pocit - ze jsem v jednom dni videl z hor na jezero a doslova z jezera na hory! Krasny „triatlonovy“ den :-) Mejte se dobre a další dil muzete ocekavat velmi brzo :-)

PS: Nejak jsem se neodvazil "ukradnout" fotky z oficialniho webu zavodu a jedna ve webovem rozliseni stoji neuveritelnych 14 $, takze tady je muzete zkouknout! Jsou celkem povedeny: foto

Pod touhle krasnou horou byl cil!

Celkem vypovidajici profil :-)

Zaslouzene pozavodni pivo a nachos se salsou

Ja s Granite Chief Wilderness pozadim

Vlajky jeste z OH 1960

Pri ceste na Stanford Rock

No, to jsem sam sobe vlezl do snimku!

Tentokrat se hodinky vytahly! Takrka uplne presne. Vrchol Stanford Rock (2583)

Granite Chief Wilderness, spice v pozadi je Twin Peaks.

Krasny hreben vedouci k Alpine Meadows a Squaw Valley.

USA_10: Rubicon Peak & Peak 9269

Během tydenniho leceni meho chodidla jsem mel dost casu na to, naplanovat další vystupy / vybehy a další zabavu ve zdejsich horach.. V pondeli a utery jsem uz odbehal regulerni treninky (vcetne uterniho setkani s dalsim medvedem, tentokrat asi 6km od nejblizsi civilizace, takze jsem mel trochu nahnano, nicmene si me vůbec nevsiml..). Ve stredu jsem usoudil, ze jsem ready na další horske dobrodrustvi!

Dnesni blog bude kratsi, o to vic fotek prikladam - ty totiž dokazou rict mnohem vic o zdejsi krase, nez moje slova.. V hlave mi poradne uvizl nepovedeny vystup na Dicks Peak (3040), proto jsem myslel ze ho pokorim prave ve stredu. Nicmene osud byl proti - ve stredu jsem poradne zaspal a nezbylo nez sahnout po planu B. Vždy, když jsem na Eagle Rock, tak vidim ostrou spici Rubicon Peaku (2799) - z dalky vypada tak strme, ze jsem ani nevedel jestli tam jde bez lezeckeho vybaveni vylezt.. Kazdopadne proc to nezkusit? Plan je jasny - po poledni vyrazim na kole do Rubicon Baye, prekonavam xx serpentin vedoucich asi do 2100 a vybiham smer Rubicon Peak. To mi vydrzelo jen necely kilometr, potom automaticky prepinam na trekovani, bud je to proste tak prudke nebo jsem slaby (asi oboje zaroven). Odmenou za brutalni prevyseni na relativne kratke trati jsou asi nejhezci vyhledy na cele Lake Tahoe. V polovine trati potkavam typka, který sedi v tureckem sedu a pise denik/knizku ci neco na ten zpusob. Pekne me pozdravem a typickym americkym „how are you doing“ vydesil, nak jsem v tehle koncinach necekal zivou dusi.. Jmenuje se Clinton a okamzite mi pada do oka, zapominam na cas, shazuju photo sport a turecky usedam do asi 45minutoveho rozhovoru. To se mi na zdejsich horach hrozne libi, vzdycky když nekoho potkam, tak proste vypinam stopky, trenink netrenink, nohy tuhnou, ale me to vůbec nevadi, proste jen sedim a uzivam si pritomnosti.. Nicmene hodiny jdou neuprosne vpred a ja chci dobyt prinejmensim Rubicon Peak, pokud to pujde tak i „Peak 9269“ (2825) a Jakes Peak (2801). Loucim se a Clintonem s planem na vecerni pivo a mirim vstric posledním 200 vyskovym metrum, ktere bohuzel nevedou po zadnem trailu, je to proste lezeni nahoru po kamenech, coz me nahoru bavi, nicmene dolu bych ocenil znaceny trail… Jsem téměř nahore a hodinky ukazuji asi 2760, proto jsem nevim proc usoudil, ze to ještě není Rubicon Peak, ale nejaky predvrchol. Nikde po znacene stezce ani stopa, proto se rozhoduju traverzovat zleva skalu a bezet dal.. Po dalsim kilometru jsem ve vrcholove casti, kde me ceka asi 500m regulerniho lezeni, az obcasneho boulderingu (aspon mi to tak prijde :D ) .. Nakonec dobyvam vrchol, a podle vyskomeru a mapy zjistuji, ze jsem se snazil vic nez bylo zdravo - Rubicon Peak jsem obehl a vylezl rovnou Peak 9269 (2825). No nevadi, hodin uz je dost - Jakes Peak nestihnu.. tak davam vrcholovy gel a croissant, par fotek a uzivam si hory kolem me. Par vterin po zacatku cesty zpet zjistuju, ze dolu je to o dost obtiznejsi nez nahoru.. kazdopadne se citim skvele, kolem me 2,3,4 metry velke kameny a ja vybiram nejkratsi cestu k dobiti Rubicon Peaku, tentokrat traverzuji z druhé strany, a o par minut pozdeji dobyvam vrchol, který je velmi techicky, musel jsem se vic nez soustredit. Cestou dolu zjistuju, jak moc chybi znaceny trail - vzhledem k tomu, ze sbiham dost rychle mam trochu problemy s orientaci a s blizici se noci zacina stoupat adrenalin, davam par loku z tekouci ricky a o hodinu pozdeji ale uz sedim na svém tahoe kole a mirim do postele!

Další horske dobrodruzstvi za mnou.. když vidim ty hrebeny, tak chapu proc ma skoro každý doma pod posteli parek sneznic - na zimni trekking na sneznicich to musí byt raj! Cim dal vic se utvrzuji v presvedceni, ze pokud se nekdy v budoucnu vratim na delsi dobu k Lake Tahoe, bude to v zime.. 

Zaroven se ale musim priznat, ze i když si život u Tahoe a kazdodenni pristup k tritisicovkam dost uzivam, tak uz se trosku tesim na Devět Skal, Racin a nocni prechod Vysociny :-) Je to proste něco jinyho..

No, sotva se noha dala dokupy, tak jsem chytil nakyho bacila od spolubydliciho - skvele vyladeni na dnesni horsky bezecky závod ve Squaw Valley. Ale o tom zase az priste! 

Spice Rubicon Peaku (2799), foceno z Eagle Rock

Ideálni hřiště pro medvěda :-)

Ja s Clintonem.

Zacatek kameniteho stoupaku k Rubicon Peaku.

Kameny a pisek, kam se podivas.

Doslova skakani z kamene na kamen.

Tesne pod vrcholem Peaku 9269.

Vrchol, Peak 9269. (2825 mnm)

Krasne vyhledy na LT.

Rubicon Peak pri pohledu z Peaku 9269, omylem jsem ho obehl :-)

Z vrcholu Rubicon Peaku, tam nekde v te prvni zatoce jsem zacal.

Meeks Bay, Rubicon Bay.

USA_09: Ellis Peak & Road trip kolem LT

Priznam se, ze jsem byl poslední tyden trochu v utlumu - hlavne sportovnim :-) Mohl za to zejmena bezvyznamny puchyr, z ktereho se během par dnu meho tvrdohlaveho behani vyvinul vyznamnejsi problem - po tom, co se uz téměř zahojil se na tom stejnem miste cca 5x5 cm udelal další obri puchyr, takze jsem mel krasny double puchyr na jednom miste a nemohl skoro bez bolesti ani chodit.. Hlavne bych mel zminit, ze ho mam zespodu leveho chodidla, takze v miste, které se proste chuzi nevyhne :-) Takze jsem prozil vicemene tyden bez sportu, to ale neznamena, ze jsem se nehybal - i tak jsem toho stihl celkem dost, o tom ale az pozdeji. Mimochodem, zrovna jsem se vratil z prvniho poradneho treninku po tydnu (noha vypada vcelku ok) - proc to zminuju: domu jsem pribehl pekne vydesenej! Asi 10-20m od domu jsem totiž potkal medveda. Opet. Lekl jsem se hlavne proto, ze uz byla tma a ja si vsiml jen sviticich oci a obrysu obrovskeho tela. Okamzite jsem zastavil (utikat před medvedem by nebyl dobry napad), zvedl ruce, abych vypadal co nejvetsi a snazil se „v klidu“ stat. Po par desitkach vterin me medved, stojicici uprostred me cesty domu, propustil :-) Jinak s medvedem mam jeste jeden pribeh - včera jsem po pulnoci odjizdel z práce a před restauraci byly rozhazene kose - coz na 99% znamena, ze medved je nekde pobliz. Rano jsem prijel do práce a zjistil jsem, ze kousek od naší restaurace v noci na plazi někdo medveda zastrelil! Coz je samozrejme nezakonne - pry se za to jde na 3 roky natvrdo..

Ted uz k prvni casti nazvu tohoto dilu.. Eliss Peak. Minulou nedeli jsem podnikl další bike/run podnik, tentokrat kratsi, protože jsem musel byt v 16:00 v praci. I tak to ale zjevne stacilo na to, abych si ten puchyr dodelal :-) Vstavam brzo rano a vyrazim na kole opet na Barker Pass - cca 2200 mnm velky prusmyk v horach. V serpentinach si uvedomuji, ze jsem téměř zapomnel, jaka je to drina tam vyjet a v podstate se tesim na chvili kdy zesednu z kola a zacnu bezet! Ellis Peak je 2665 mnm vysoka hora, která lezi od Barker Passu presne na opacne strane nez Twin Peaks (blog 06). Narozdil od Twin Peaks vystup/vybeh není prakticky vůbec technicky, az na poslední 10-15m se dal cely bezet. Beh na Ellis Peak byl také podstatne kratsi - tam a zpet asi 15km. Odmenou mi byly krasne vyhledy jako vždy, citil jsem se dobře a proto se i „zabehl“  k Ellis Lake, které lezi pod stenou Ellis Peaku. Na vrcholu jsem potkal skvely par z Philadelphie, asi pul hodky jsem si s nema povidal o vsem moznem - od behani, hor, přes politiku az po fivefingers boty. Delaji cestu po zapadu USA, u Tahoe jsou tyden, před tim byli v Yosemitach. Skvele setkani! Pln dojmu a dobre nalady sbiham k Barker Pass, nasedam na kolo, za chvili jsem doma, rychla sprcha a hura na nocni „sichtu“ …

Rano po praci jsem se probudil a prvnim doslapnutim z postele na zem jsem vedel, ze to není dobre… Proto tyden pauza. Co me mrzi nejvic, je zruseny sobotni vystup s Toddem na Mt.Tallac! Nicmene na stredu jsem mel naplanovany volejbal s Kennym a dalsima amikama. Myslim, ze vam timto odstavcem zase trochu priblizim mentalitu mladych americanu tady u Lake Tahoe. Jak jsem zminil, v planu byl volejbal. I když volejbal je (když to reknu neskromne), jeden z mala sportu, který mi primo nejde, tak statecne rano vazu chodidlo do obvazu. Davam par lzic nutelly na dobrou naladu a vyrazim za Kennym. Když jsem se sesel s Kennym, tak to vypadalo ze na volejbal uplne zapomnel, ale nadsene mi povidal, ze nasel u jednoho z „doku“ vodni trampolinu!(hodne bohatsich americanu ma koupeny kousek brehu Lake Tahoe s molem, něco na zpusob nasich chat - mají u toho vetsinou lod a sluni se tam, grilujou atd..). Vypadal fakt nadsene a ja nevedel, k cemu nam je cizi vodni trampolina 50m od brehu. No prece na skakani do vody, chrli ze sebe Kenny. Takze velmi spontanne, odvazuji chodidlo, hazim na sebe plavky a plaveme k te trampoline! Hlavne bych mel zminit, ze to byl v podstate první okamzik, kdy jsem v Lake Tahoe regulerne plaval (snad to nasledujici mesic napravim..). Problemem je hlavne teplota, i když uz je prelom cervence a srpna, jezero je stále celkem chladne, kazdopadne koupat uz se da luxusne.. Po par minutach otuzovani jsme na trampoline, skaceme do vody atd, sranda :-) Potom se vracim k otazce, co bude s tim volejbalem… Jedeme ke Kennyho kamaradum na barak - Casey a Chad, dobry typci. Po par minutach seznamovani je volejbal zapomenut - plan: rafty. Po dalsich par minutach jsou rafty také zapomenuty. Bereme auto a vyrazime na road trip kolem celeho jezera! Takze abych to shrnul… rano jsem mel v planu chvilku beach volejbalu a místo toho plavu, skacu a sedim v aute na 120km okruzni jizde kolem celeho jezera.. 

Kluci mluvi o tom, ze zastavime ve vybezku Zephyr Cove, kde je hriste na frisbee. Rikaji tomu frisbee golf, ale ja jsem si myslel ze mluvi o frisbee ultimate, které se hraje i v CR. Nakonec se z toho vyklube uplne jiny sport - který bohuzel musim zaradit do kategorie vedle volejbalu. Frisbee golf je něco mezi frisbee, golfem a basketbalem (aspon mi to tak prijde..). Mate 18 jamek, jamku predstavuje kos - do ktereho se strefuje frisbee diskem. Ano - tohle vysvetleni mi prislo taky celkem jednoduche. Problem je, ze kose jsou od stanoviste vzdalene cca 200m a v ceste vam stoji klady, stromy, kopce a skaly :-) Hriste na frisbee golf jsou totiž v rozmanitem terenu.. Hral jsem ve dvojici s Caseym, který byl z nas ctyr suverenne nejlepsi - ani to nas bohuzel nezachranilo od prohry :D Dulezita věc, která me zaujala - za hrani na frisbee golf hristich se nic neplati, staci kdyz mate vlastní disky! Hadam, ze ve vetsine evropskych státu (aspon v CR) by to byly tucne castky/hod. :-) … Narocny den zakoncujeme zaslouzenyma burritos! Jo - ještě mi prislo doslova srandovni prejizdeni hranice Kalifornie a Nevady ve meste South Lake Tahoe. Doslova metr za hranici zacina město obrovskych hotelu a kasin, zatimco na kalifornske strane jsou male domy, restaurace, no proste normalni město..

Plany na dalsi dny tady moc nechci rozepisovat, protože naposledy když jsem je napsal, tak se nevyplnily (Mt.Tallac). Kazdopadne pokud bude zdravi slouzit, tak mam v planu v sobotu další bezecky závod - tentokrat to takova sranda nebude - 500-600 lidi na startu! Další blog ocekavejte za par dni a mejte se vsichni dobře!

Temer na hrebenu vedoucim k Ellis Peaku. Za mnou Sierra Nevada.

Ellis Peak Trail vede nejen vyprahlym kamenitym hrebenem, ale i krasnym lesem.

Jedina technictejsi cast kousek pred vrcholem, v dalce vrchol Ellis Peak (2665)

Vrcholova! Tyhle vyhledy mi budou na podzim chybet :-)

Ellis Lake, v pozadi upati samotne hory.

Neco spatneho se blizi.. :-)

Prvni chvilky ve vode jsou tvrde, ale Kenny ma cil jasny! Trampolina na dosah.

Kazde stanoviste ma "mapku", jakym smerem hazet. Tady se asi snazi Kenny radit Caseymu :-)

Takhle vypada frisbee golf kos. Vyhoda tohoto sportu je, ze je i pro totalni nesportovce a v krasne prirode!

Zadek Caseyho Dodge terenaku, opoustime Nevadu...

USA_08: Emerald Bay & Truckee Thursdays Festival

Po poslednim prispevku bez sportu si na sve prijdou opet milovnici hor, behani nebo jakehokoliv jineho sportu (ale i ostatní - samozrejme). Co je skvele na mem „treninku“ tady v USA je, ze to vlastne vůbec nepovazuju za trenink - dost často moje bezecke treninky predstavuji pouze zpusob dopravy - jak se dostat na mista, kam jinak nejde nebo proste na mista, ktera chci navstivit.

Vzhledem k tomu, ze mam hrozne moc rad hory, za poslednich 7 let jsem po Evrope prochodil/prolezl nespocet pohori a vrcholu, se snazim vyuzivat okoli Lake Tahoe naplno. Docela casto tady praktikuju v jednom treninku/vyletu kombinaci „kolo+beh+trek“, kdy vyrazim z domu na kole, to necham vetsinou v nejakem prusmyku zamcene u stromu a dal uz vybiham po svých, pricemz v nejstrmejsich mistech prechazim do chuze a třeba i par kilometru jen trekuju. Nemyslete si, ze jsem nejaky blazen, který jel do USA a jen tady beha - tak hodne pisu o horach a behani, prave proto ze to mam rad a jsou to pro me skvely zazitky - byt tady v tech horach a terenech. Ziju tady jinak normalni studentsky život zahrnujici i pivo, jezero, hudbu a další srandy :-) Nekdy je to pivo dokonce i zdarma - vcera v 11 vecer, když jsme finisovali v praci, za nama prisel jeden „server“ s nabidkou jakehokoliv drinku, která se neodmita. Vzhledem k teplote mistnosti (vysoka), v ktere pracujeme, jsem téměř vykrikl „Beeeer, please. Please!“ Cekal jsem, ze se za chvili objevi s klasickym mensim slabym americkym pivem - ale on prekvapil  - donesl mi kvalitni 1L nadobu plnou piva! Takze poslední hodina práce utekla jako nic!

To jsem trochu odbehl od nazvu meho dnesniho blogu. Jak jsem nakousl minule, jednim z nejnavstevovanejsich mist u Lake Tahoe, je Emerald Bay. Je to krasna zatoka, ve které je jeste maly ostruvek, a nad kterou cni Eagle Falls (vodopady). Ve stredu volny den - plan jasny - dojet na kole do Emerald Baye (cca 20km) - zkouknout zaliv, vodopady a vydat se na horsky beh po Eagle trailu, k Eagle Lake a dal az kam to pujde. Tentokrat vstavam prekvapive vcas, davam par tortill s nutellou (moje standartni sportovni snidane) a vyjizdim směr EB. Od kola jsem si sliboval, ze nebude zdaleka tak narocne jako na Barker Pass (10km stoupani), to jsem se ale prepocital. Minul jsem dva jiné zalivy (Meeks Bay, Rubicon Bay), kde to bylo nahoru/dolu a pak zacalo stoupani do D.L.Bliss Passu, které na mem ori, (který sam radi stylem - „z lehkeho prevodu sam na tezsi“ - coz je dost deprimujici), bylo znacne unavujici. Po prujezdu prusmykem jsem minul D.L.Bliss State Park - který me nadchnul - plny pisku a obrich rozhazenych kamenu, urcite se tam nekdy vice podivam. Emerald Bay na první pohled splnil, co jsem od nej ocekaval - krasa prirody mi opet téměř vyrazila dech. Po par desitkach minut vyrazim na bezeckou část - u Eagle Lake jsem asi po 20 minutach, osvezuju se, sklizim par obdivnych pohledu turistu jdoucich pouze k Eagle Lake a vyrazim dal směr Dicks Peak (3040 mnm). To jsem se ale prepocital  - trail je tak strmy a kamenity, ze nejde vůbec bezet a trekovani me dnes nejak nebavi.. Kenny se ale s pozvankou na odpoledni frisbee neozyva a tak postupuju dal. V cca 2350 mnm me to zase zacina bavit - trail uz je vlnity a opet bezim. Cestou potkavam několik skupin lidi, kteří trail trekuji s velkym batohem několik dni - vetsinou mi tleskaji a bavi se se mnou, same prijemne setkani. Pomalu ale dochazi voda a energie a ja se utvrzuji v nazoru, ze vrchol Dicks Peaku dnes nepokorim (i tak by to byl ale asi tak 35km beh, takze to byl v kombinaci s kolem dost smely plan…). Místo toho ale lezu alespon na bezejmenny kamenity vrchol ve vysce 2625 mnm a cestou dolu uz je to bezecky trailovy koncert. I tak to ale vydalo asi na 40km na kole a 20km horskeho behu. Dicks Peak urcite pokorim v nejblizsich tydnech - mozna uz v sobotu, kdy s Toddem a jeho kamaradem Mikem vyrazime na beh/hike na Mt.Tallac (2970mnm), který je par km od Dicks Peaku.

Den pote, ve ctvrtek, mi prisly nove bezecke boty Salomon, ale i diky Toddovi (viz druhy dil blogu o Mt.Rose) se drzim zpet a relaxuji po narocne strede. Todd se před par dnama vratil z mesicni cesty do Svedska a ve ctvrtek me pozval k sobe do Truckee, spolecne jsme vyrazili na hudebni festival Truckee Thursdays. Jde o malou akci, která se porada během prazdnin v Truckee každý ctvrtek. Je bajecne videt, jak lide tady navzajem pro sebe vytvari nejaky program - každý ctvrtek zavrou celou hlavni ulici v Truckee autum, během hodiny vyroste nespocet stanku s jidlem, pitim, oblecenim nebo třeba handmade vecmi... A hlavne beer garden + music stage - každý ctvrtek zde hraje par hudebnich skupin z okoli. Jinak do beer garden pousti jen nad 21 let a tohle pravidlo si vsude vcetne baru a vstupu do klubu celkem prisne drzi. Jinak to na Truckee Thursdays byla fakt skvela zkusenost a zazitek - jedine co me mrzi je, ze jsem si blbec vzal fotak s vybitou baterkou. Na to, ze v Truckee zije 6000 lidi, jsem mel pocit, ze na tom festivalu musí byt snad cele město - fakt tam bylo hodne lidi. Potkal jsem tam dokonce Billa a par clenu jeho kapely. A krome vybite baterky me trochu trapila i cena piva, 5 $ - tentokrat to zadarmo hold nebylo :-)

V poslednim odstavci navazu na minuly blog, kdy jsem psal o setkani s medvedem a další zveri. Budu uprimny - z medvedu uz takovy strach nemam, asi jsem uveril, ze jsou tady téměř neskodni (smich). Za to dnes me v praci vystrasil Cody - zrovna jsme odpocivali venku při stridajicim se desti a slunicku (dnes totiž byl první den po vice nez mesici tady, kdy trochu sprchlo..). Licil jsem Codymu moje bezecke zazitky s medvedem a jelenem. V tom jsem si vzpomnel, ze jsem na poslednim behu videl nejake vetsi zvire tak 2 m na prave strane ode me, ale bylo prilis rychle tak uz jsem zahledl jen hnedy zadek (to zni vtipne, ted jsem si to uvedomil :D ) a ocas. Myslel jsem si, ze to byla pouze nejaka velka liska nebo tak - vůbec jsem tomu nevenoval pozornost. A dnes mi Cody řekl, ze se tady u Tahoe obcas vyskytuji i „mountain lioni“ = pumy! Takze mam noveho strasaka :-) Kazdopadne nevim, jestli to co jsem zahlidl ja, byla puma, spis bych to tipoval na kojota - kterych je tady také dost. Abych vas ale nestrasil, nic mi tady nehrozi - není to jako les mezi Zdarem a Racinem - ty rozlohy tady jsou obrovske a abych narazil na nejakou pumu, to by musela byt joo nahoda. Kdyby to nekoho zajimalo - tak tady je odkaz na seznam „pro nas exotickych“ zvirat, která kolem Lake Tahoe ziji.

Tak to byl zase takovy mismas report z meho zivota v USA. Ve stredu volejbal s Kennym a spol, v patek paycheck day a v sobotu hura na Mt.Tallac. Mejte se fajn!

Emerald Bay

Ja nad Emerald Bayem, kousek od Eagle Falls

Kazdy, kdo ma to stesti mit vlastni lod, sem miri :-)

Takovyhle kamenu se tady povaluje nespocet.. Libilo by se tady i vsem, kteri maji radi bouldering!

Jedno z mnoha krasnych horskych jezer - za mnou horsky hreben se snehem stoupajici k Dicks Peak.

Napojeni na Tahoe Rim Trail, v pozadi vrcholovy hrebene Dicks Peaku (3040)

Lezeni na na bezejmenny vrchol 2625 mnm, Photo Sport jako vzdy v akci.

Zaverecny relax v jedne z mnoha fontan pod Eagle Falls.

Uz zpet v Emerald Baye pred zaverecnou cyklistickou casti :-)

Skvely vyhled na Jacks Peak a Lake Tahoe, od ktereho jsem 1,5 hodiny pred tim vybehl.