USA_16: Stopovací výlet & Granite Chief Wilderness

Poslední dny probihaji tak nejak hekticky, na jednu stranu jsem rad, ze to utika rychle - na druhou se nestacim divit, kolik planu a programu bych chtel u Lake Tahoe stihnout a nestihnu. Do absolutni reality me postavilo zjisteni, ze se uz zase ve skole resi rozvrh, seminare atd - jeste ze jsem si to uvedomil pred pondelni registraci predmetu :-) Do toho jsem si opet vzpomnel na neprijemny fakt, na ktery jsem behem leta u Tahoe tak nejak zapomnel - behem zari/rijna musim vybrat tema bakalarky a v tomhle smeru zatim kreativitu vice nez postradam :D No, nejak to dopadne…

Zatim neni duvod se tim stresovat, krome toho bych mel poradne prozit posledni dny u Tahoe a vyuzit tech skvelych hor. Musim se priznat, ze uz se hodne tesim na zdarske lesy a tereny, nicmene fakt, ze za 2 hodky behu/treku z domu muzu byt v 2800 mnm, mi bude taky hodne chybet. Ve stredu jsem mel dalsi volny den, ktery jsem nezacal nijak aktivne - do poledne jsem lezel a nemohl se vykopat, krome toho mi nebylo stale nejak dobre (nachlazeni, rymicka atd). Musim zajet do Truckee zjistit informace o cenach pronajmuti auta na zari, teplotu nemam - takze na sebe hazim sportovni obleceni, rychle se balim a spontanne se rozhoduji pro mensi stopovaci vylet.

Hned treti auto mi zastavuje, Kyle jede az do Truckee - ovsem delsi cestou pres North Shore (severni pobrezi LT), se zastavkou u jezera v Tahoe Vista. Nicmene to mi vůbec nevadi, jdu do toho a vesele nasedam. S Kylem povidame o vsem moznem a cesta rychle utika, v Truckee moje kroky miri do pujcovny aut Enteprise. Na tyden cena cca 400$, coz celkem jde - horsi je priplatek za vraceni auta na jinem miste (v nasem pripade San Francisco) - dalsich 250$ !! Tolik jsem fakt necekal. No - jeste mam dost casu projet ostatní pujcovny a nejak to dopadne. Nejznamejsi Hertz je sice drahy, ale na zari mají akci, ze <25 nemusite platit Youth priplatek (u nas bude delat na tyden asi 105$), takze to s touto slevou u Hertze vychazi asi na 545$/tyden.

To jsem trochu odbocil :-) Z Truckee jedu do Squaw Valley, kde mam v planu lehkym tempem zdolat horu Granite Chief (2745), podle ktere je pojmenovana cela oblast kolem olympijske vesnice - Granite Chief Wilderness. Bezi se mi celkem dobre - do 2500 vybiham po trase Squaw Valley Mountain Run zavodu. Squaw Valley je fakt krasne, a je skvele jak dokazali po olympiade vyuzit vsechna sportoviste a ze to nechatra (jak v nekterych jinych olympijskych vesnicich po svete) - v lete jsou vsude trasy na hiking a horska kola, v zime je to jeden z nejvetsich lyzarskych arealu v USA. Nicmene v lete je dost smutne, kdyz jeste v 2600 vam vyhledy na krasne hory zastinujou obri lyzarske vleky… Myslim, ze do vyssich hor (samozrejme napr v Alpach je to něco jineho, kdyz je to tak rozlehle a 2000 je normalni vyska) by vleky nemely vest a kdo si veri, at tam skialpuje a vyleze vlastnima silama, a pak to sjizdi…

To jsem opet odbocil :-) V High Campu (2500) se rozhoduji, ze pobezim pres Emmigrant Pass, coz je nejvyssi bod zavodu Western States 100 Miles. To bych si neodpustil, kdybych se tam nepodival. Z prusmyku odbocuji jeste na nekolik stovek vzdaleny Emmigrant Peak (2676) - krasna hora, nic obtizneho… Z Emmigrant Pasu vede dalsi kilometr relativne prudce dolu, pote se to opet zveda do zaverecneho cca kilometroveho stoupani na Granite Chief. Prakticky poslednich nekolik km je trail cely pisecny, zvlastni v tom bezet :-) (bezet po pisku dolu je o o dost jednodussi nez nahoru, krom toho je to vetsi zabava, v podstate dolu sjizdim). Na vrcholu na me jako vzdy cekaji krasne vyhledy, tentokrat nezvykle „vrcholova lyze“ - s nekolika desitkami podpisu, zjevne je tento vrchol hodne popularni i v zime. Zpet to cele bezim, hodne svizne, krasa. V olympijske vesnici doplnuju vodu a stopuji zpet k Lake Tahoe - druhe auto a hned skvely stop, Sam me bere do Tahoe City, jeho slovy „super cool meeting“, fakt dobry rozhovor.. Hodne se zajima o CR, a kdyz zjistuje, ze pivo na baru vychazi cca na 1,5$, tak mi slibuje, ze se jeste nekdy uvidime.

Z Tahoe City me berou dva borci, ktery jedou do South Lake Tahoe lezt na skaly, takze jsme toho meli taky hodne k prodiskutovani :-) Vtipny je, ze kdyz jsem nastupoval, tak jsem si myslel, ze je za volantem muj znamy Drew, vypadal uplne jako on! Tak jsem nastupoval se slovy „What’s up Drew, are you going only to Sunnyside?“ a az po nekolika stovkach metru jsem si uvedomil, ze to Drew neni :-) No, za chvili se prehoupne vikend a po nem me ceka posledni tyden u Tahoe! Mejte se vsichni dobre!

Squaw Valley Olympic Village a Squaw Creek

Stoupani k Emmigrant Passu, Emmigrant Peak (2676)

Vybeh ke skale na Emmigrant Peaku

... a sebeh.

Vrcholova skala na Granite Chief (2745)

Granite Chief Wilderness v popredi, vzadu hrebeny Desolation Wilderness (uprostred Dicks Peak)

Vrcholova na Granite Chief (2745)

Neodpustil jsem si trochu lezeni, skala kousek pod vrcholem s brutalnim vyhledem!

Vrcholova lyze, nemel jsem se cim podepsat :)

hreben, ktery jsem prebihal z Emmigrantu na Granite Chief

USA_15: Mt.Tallac (2967) & Dicks Peak (3040)

Posledni dny jsou celkem hekticke - hodne pracuju, abych napracoval jeste nejake hodiny pred odjezdem do Death Valley (tam mi ale vzhledem k nazvu v pripade krize asi ani dollary nepomuzou), do toho se snazim obcas jit zabehat, zaplavat a taky se dostat jeste obcas do hor.

Ve stredu jsem se konecne s Toddem vypravil na - pro me - dve zaklete hory u Tahoe: Mt.Tallac (2967) a Dicks Peak (3040). Na Mt.Tallac jsme se s Toddem chystali toto leto snad 3x, jednou jsem byl nemocny, jednou se hlasil o slovo monstr puchyr a potreti myslim Todd nemohl. Kolem Dicks Peaku jsem zase bezel nekolikrat, ale nikdy jsem nemel sanci se pokusit o vrchol (nedostatek vody, nedostatek casu, pacing..). Tentokrat vse nasvedcovalo tomu, ze by to treba mohlo vyjit! Samozrejme od nedele, kdy jsme stanovili datum na stredu, jsem se zacal citit nachlazen, klasika :D Tentokrat jsem si ale sanci o super den v horach nenechal vzit - ve stredu v 9 rano me vyzvedava Todd a vyrazime autem smer Emerald Bay a pak dale az k jezeru Fallen Leaf Lake, kde nechavame auto - dal uz je to na nas. Mimochodem, jezero Fallen Leaf se zda byt oproti Lake Tahoe az smesne malinkate, v CR by se ale i tak asi radilo mezi nejvetsi vodni plochy :-)

S vyhlidem na cca 25-30km v horach beru plny camelback (2L) + jeste lahev do ruky, 2 energ.tycinky a kupu orechu (nejak jsem si tady na to zvykl jist to pri vykonu… a stale ziju). Na zacatku trailu vyplnuji day permit - „povolenku“ pro vstup do Desolation Wilderness (kterou jse samozrejme jeste nikdy nevyplnoval), ma to ale svoji logiku - vyplnuje se tam, jaky je cil vaseho treku, takze pokud by po vas nahodou bylo vyhlasene patrani, tak budou vedet, kudy :-) Od Fallen Leaf vybihame v pohodovem tempu, ovsem po 2-3km vim, ze toto nebude muj den. Mt.Tallac me rozhodne nezastihl v oslnive forme, hned v prvnim stoupani nemuzu bezet, takze v podstate cely vystup az na Tallac (1000 vyskovych metru) trekujeme, Todd mi porad ubiha... Az kdyz na hodinkach vidim 2900mnm a pred ocima brutalni vyhled na cele LT, vim ze uz jsem to temer dokazal a zase se rozbiham - asi se ve me probouzi soutezivost a vrcholovy cich - ze srandy se pokousim Toddovi i ubehnout :D (nechava me, nema totiz jinou moznost - v permitu jsem se uvedl jako group leader). Na vrcholu (2967) je asi 10 lidi, prece jen Tallac je jedna z nejpopularnejscih hor kolem Tahoe. Hlavne je to raj pro freeride lyzare v zime, kazda stena uplne jina, tam si vyhraje temer kazdy od zacatecnika az po temer profiky :-)

Na vrcholu doplnujeme energii a s pocitem prvniho vrcholu zdarne za mnou se poustime v rychlem tempu do sebehu k jezeru Gilmore Lake, fakt si ty terenni sebehy, kdy musite i myslet, kam slapnete, uzivam. Absolutni svoboda! Lidi nas zase povzbuzuji (nevideli muj stav par desitek minut pred tim, kdy jsem se sunul smerem vzhuru), ovsem ja jsem se vratil zpet do reality, kdyz jsem si malem vyvrtnul kotnik… Za 20min jsme u Gilmore Lake - krasne horske jezero v 2550mnm a s Toddem nebylo treba slov - jen jsme se na sebe podivali a uz jsme o par vterin pozdeji plavali! Krasa! Pro me uplny raj, skvely beh (i kdyz v bidne forme), krasne hory - jezera na koupani… Desolation Wilderness kolem nas. No, zas takovy odvaz to nebyl - to jezero (vzhledem k nadmorske vysce) bylo celkem studene… U Gilmore Lake se napojujeme na Tahoe Rim Trail, shodou okolnosti castecne na usek, kde jsem delal vodice, a stoupame vzhuru k Dicks Passu. Velkou cast stoupani jsem schopny bezet, coz me tesi. Za necelou hodinu jsme v prusmuku (2874), odbocujeme z trailu a stoupame k Dicks Peaku (3040). Bohuzel asi v 2900 ztracime cestu, doted nevim, zda jsme ji ztratili nebo zda dal proste nepokracuje.

Ovsem vrcholu se jen tak snadno prece nevzdame, takze zkousime lehke lezeni, i kdyz vrchol stale nevidime. Zkusili jsme to zleva, zprava az jsme se dostali asi do 2960 v severovychodni stene a vys jsme si bez lezeckeho vybaveni a hlavne v bezeckych botach, proste netroufali. Asi by to nejak vylezt slo, ale riskovat jsme nechteli. Treba na Rubicon Peaku jsem byl asi v tezsim terenu, ale tady byly ve stene dost casto „kamenite a sterkove pole“, ktere s vami mohli podklouznout a udelat vam krasnou kilometrovou skluzavku. Takze jsme se, ackoliv trochu zklamani, rozhodli otocit. V tu chvili me vrcholove nadseni a nalada opustily a nohy opet pekelne „ztezkly“.

Nasledujich 11 km bezecky usek k autu pro me byl, ne primo utrpenim, ale proste tezky. Cele jsem to odbehl, ale Todd me prakticky porad ubihal a ja se trapil :-) I tak jsem si ale uzival okolni krasu, obcas se bavil s trekari (kteri mi vzdycky rikali neco o Toddovi bezicim prede mnou ve smyslu: „Go get him!“) a jak jsem se blizil k autu, tak se moje nalada rapidne menila od „proc ja tohle delam, ze ja to mam za potrebi“ az po „miluju hory a nejradsi bych vyrazil hned zitra zase!“

Nikam nespechame a pro to vyrazime u Fallen Leaf na plaz, kde jsme si skvele zaplavali. Celkove tedy asi 28,5km v horach, asi 1800m prevyseni, krasne plavani ve dvou horskych jezerech a dalsi skvely den plny zazitku! Snazil jsem si to, i kdyz jsem se fyzicky trapil, co nejvic uzivat - prece jen to byl nejspis jeden z mych poslednich velkych horskych vyletu u Tahoe. Ceka me poslednich cca 10 pracovnich dni, do toho bych chtel jeste vyrazit na kanoi, vylezt na Phipps Peak a pristi sobotu s JPem vyrazit na horska kola! Uvidime, kam me to zanese a co tady jeste za ty 2 tydny (presne) zaziju, uz ted ale vim, ze Tahoe byla dobra volba!

Todd a trocha mapovani pro zacatek :-)

Jedno z mnoha horskych jezer, vystup na Tallac

Desolation Wilderness. Slov netreba :-) Ale tak.. Gilmore Lake, Pyramid Peak nalevo, Dicks Peak napravo (nas druhy cil ten den)

No, neni to krasa? :-) Fallen Leaf Lake pod nami, Todd lame posledni desitky vyskovych metru na Tallac (2967)

Posledni trochu technictejsi metry pri vystupu na Mt.Tallac

Cela Tahoe oblast pod nami. Tady je trochu videt ten pikantni rozdil mezi "velkymi" jezery a obrim Tahoe.

Desolation Wilderness. V tomto hrebeni jsem bezel usek meho pacingu TRT.

Ja a Todd na Mt.Tallacu

Plavani v 2550mnm, Gilmore Lake

Dicks Lake, a to vzadu Fontanillis Lake (kde zacinal usek meho pacingu)

Hreben vedouci z Dicks Passu smerem na vrchol. Je krasne videt trail, ktery se ztraci do neznama.. Todd vlevo dole.

Misto, kde jsme vzdali. Cca 2960mnm, vys jsme si tudy netroufali..

I tak jsme neco malo vylezli, abychom se do toho mista dostali!

USA_14: Lost Lake & plány

Po vycerpavajicich pondelnich zazitcich v horach, jsem si rekl, ze si dam od hor par dni pauzu. Hodne jsem zacal plavat - je to pro me takova trochu terapie behem pracovni doby, prece jen treti mesic tehle super kreativni prace uz je na me trochu poznat a priznam se - trochu odpocitavam pracovni dny do konce! (13, oh yeah) U Lake Tahoe je programu jeste na dalsich nekolik let zivota, ale no more dishwashing please! Kazdy den v praci je ze zakona povinna 30min pauza - a to je presne ta chvile, kdy na sebe hazu plavky a skacu do jezera hned vedle mola, kde si spokojeni zakaznici pochutnavaji na nejakych kulinarskych zazracich nasich kucharu.

V sobotu jsem mel dalsi den volna a i pres muj plan dat si od hor tyden pauzu, to nakonec tak nak nevyslo. Puvodne jsem mel v planu cely den stravit mountain bikingem ve zdejsich dokonalych terenech (to je jedna z veci, které me mrzi - ze tady nemam poradne celoodpruzene kolo na sjizdeni tehle vysperkovanych mtb cest!), JP - s kterym jsem ´mel vyrazit ale nakonec nemohl. Takze jsem popadl mapu a naplanoval vylet k zapadlemu jezeru hluboko v Desolation Wilderness - nazev vice nez vypovidajici - Lost Lake. Tam a zpet jsem nameril 31,64km, které zajistovaly dostatecnou vyzvu! Priznam se, ze jsem necekal zadne hory - no a nakonec jsem se i trochu (trochu hodne) zapotil. Lost Lake Trail zacina jako odbocka z olympijskych biatlonovych trati v Tahome - vede hustym lesem plnym obrich pohazenych kamenu, trail se meni kazdych par stovek metru - od mekke hliny pres pisek, sterk az po blato, vodu a kameny! Krasa! Potom, co zjistuji ze jsem zapomnel mapu doma si uvedomuji, ze jsem zjevne tak trochu prehlidl vrstevnice - jezero lezi na „useknute“ hore cca v 2370, takze me ceka par stovek vyskovych metru… Nijak to nehrotim a uzivam si - na chvili odbocuji z trailu a davam si volnym lehouckym lezenim takovou mensi skalu, pod kterou jsem totiz uvidel tri krosny. Lidske duse musi byt nahore! Na skale s krasnym vyhledem na okolni lesy, hory, skaly a dalsi paseku pro oci, potkavam 3 borce o trochu starsi nez jsem ja - s mymi pevnymi zaklady nemciny okamzite vetrim sousedy. Borci trekuji kolem Lake Tahoe a cestuji po Californii. Zajimave - Kalifornie neni draha jen pro cechy, ani oni tady pry zadni kralove nejsou… Travim s nimi asi pul hodky, v duchu si rikam, ze mi trochu chybi nejaky poradny prechod s krosnou, staveni stanu atd. Davam jim poslednich par rad ohledne medvedu, trochu je strasim s pumou a vyrazim k Lost Lake. Zpet dolu je to koncert, v tech chvilich lituju, ze nemam GoPro kameru, resp zvazuji koupi :D Jen co se dostavam na poslednich asi 6 km po cyklostezce domu, prichazi drtiva krize - ale dobehl jsem to cele…

Malem bych zapomnel - v patek me cekalo v praci prijemne prekvapeni. Nejdriv za mnou prisel sefkuchar, ze mi gratuluje - ze me videl v novinach. A pak muj spolupracovnik Carson vytasil noviny, kde je na titulni strance sportovni rubriky foto se mnou - z toho pokusu o prekonani TRT rekordu. Carson to vylepil v kuchyni v praci na zed, tak si to vsichni ctou (ale jako spravni amici jsou lini a hodne z nich si precte jen titulek a zjevne si nekteri mysli, ze jsem bezel celych 165 mil :D) Takze svuj cil za morem jsem splnil - trvalo to teda vic nez 2 mesice, ale nakonec jsem se do tech novin dostal no. Konecne muzu domu!

V nasledujicich 3 tydnech, které mi zbyvaji u Lake Tahoe mam v planu (krome prani pradla, ktere se hlasi o slovo) jeste nekolik vrcholu, jeden den si si uzit poradny mountain biking, urcite jeste vyrazit na kajak nebo kanoi atd! A snad uz to nezakriknu (melo by to vyjit) - cca 7-8/9 koncim v praci, 9/9 vyzvedavam na letisti v Renu Kabiho a do 15/9 nas ceka mensi road trip po Kalifornii!  15-16/9 se snad setkam jeste s Jimem a Judy, u kterych bych mel stravit poslední noc v San Franciscu, 17/9 odlet, 8 hodin v Amsterdamu a 18/9 CR!

Vecerni Lake Tahoe, mezi temti lodmi vzdycky plavu o prestavce :-)

Vskutku teren spise pro medveda, nez pro cloveka.

Kameny a skaly, kam se podivas.

Lost Lake, 2370mnm

Mensi energeticka svaca s vyhledem na LT

Moje nove "opaleni" po 32km

noviny v praci :D

USA_13: Tahoe Rim Trail Speed Record Attempt

Uz pred nekolika mesici jsem vedel, ze letosni narozeniny nebudou probihat uplne klasicky - prece jenom jsem od vsech znamych a blizkych dost daleko.  Ale ze je proziju takovym stylem, jakym jsem mel stesti je prozit - to jsem fakt necekal! Akce a zavodu, o kterych jsem před par mesici maximalne cetl na Irunfar.com, jsem byl ted primo soucasti!

Jak jsem nakousl v poslednim dile, mel jsem to stesti, ze jsem se pred mesicem na zavodech seznamil s Garym Gellinem, ktery v pondeli vedl skupinu profi ultra bezcu, ktera mela za cil prekonani rekordu Tahoe Rim Trailu - 270km dlouheho trailu vedouciho kolem Lake Tahoe. Hned ze zacatku musim rict, jak obdivuji Garyho pripravenost na celou akci - v cele akci bylo zapojeno vice nez 40 lidi, vice nez 10 aut, dodavek, novinaru, fotografu atd atd - hlavne ale pratele a rodiny ctyr hlavnich akteru - Garyho, Victora Ballesterose, Adama Heweyho a Bena Lewise. Fakt je to inspirativni, kolik casu, energie a penez jsou lide ochotni obetovat, jen aby zazili něco vyjimecneho a nakonec „trpeli“ nekolik desitek hodin behu v horach mezi 1890 - 3150 mnm. Beh v horach, vlastne nejen beh, ale jakykoliv pohyb, je samozrejme o fyzicke kondici, ale i o vuli a hlave - o cemz jsme se sami ten den presvedcili, byly to neskutecne zazitky a silne pribehy!

Garyho plan prolomit Kilianuv rekord (viz minuly dil) byl jasny. Je dost tezke byt rychlejsi nez Kilian Jornet, proto jejich cil byl byt efektivnejsi - co nejkratsi pauzy na obcerstvovackach a zadny spanek (Kilian spal dle ruznych zdroju az několik hodin!). Ve hre bylo take zhruba 20 paceru = vodicu,  vcetne me. Gary a spol. vyrazili z Tahoe City smer Twin Peaks v pondeli v 5:30 rano, tak aby pokud mozno museli v horach stravit jen jednu noc a dokoncit trail dalsi den kolem osme vecerni. To se nakonec nepovedlo, ale mezi tim se toho udalo hrozne moc!

V pondeli rano jsem pomerne rozlamany. V nedeli jsem mel totiz vecerni smenu v praci, skoncil před pulnoci a co cert nechtel, po ceste domu se mi porouchal retez na kole takovym zpusobem, ze jsem se do postele dostal az kolem první ranni. V 9:15 me vyzvedava Brian a Janet - Brian je druhy pacer prideleny na muj usek a Janet je posadka na naší obcerstvovacce, ktera pro bezce musí prefiltrovat vodu. Autem jedeme do Emerald Baye, odkud uz musime po svych. Muj usek totiz vede napric 100% divokymi horami - Desolation Wilderness, meri cca 27km a stoupa temer do 3000 mnm. Hacek je ovsem v tom, ze na zacatek meho useku nevedou silnice, tudiz tam musime dotrekovat/dobehnout. Volime spise rychlou chuzi nez beh a po 10km přes vrchol Maggies Peak jsme konecne u jezera Fontanillis Lake akorat vcas! Dostavame totiz zpravu, ze borci bezi skvele - maji k dobru 10 min oproti ocekavanemu casu.. Proto rychle filtrujeme xx  gallonu vody, ja do sebe cpu poslední energii v podobe toastu s nutellou a uz vidime ze skaly sbihat Garyho ve strojove presnem tempu a za nim celou skupinu. Co se delo na obcerstvovacce jsem fakt nechapal - tihle borci jsou proste profici - tak rychle jsem nikdy nikoho nevidel vymenit camelbacky, nacpat do kapes par gelu a zase pokracovat v behu! Ani jsem se nerozkoukal a nepozdravil se vsema, a uz jsem prijimal gratulace k dnesnim narozeninam a stoupal na nejvyssi bod naseho useku - Dicks Peak. Gary ma kazdou mili zmerenou a presne kontroluje tempo. Uzivam si, kdyz potkavame trekare a turisti s krosnama, kteri jdou usek několik dni a ustupuji nam z cesty a s nevericimi pohledy nam fandi. Samozrejme nevi, ze ja jsem jen pacer na 30km a proto mi fandi taky, jako kdybych bezel cely trail! :D 

Zapomnel jsem zminit, ze v tu dobu uz v sobe mají borci vic nez 50km v horach - a nejhlasiteji dycham samozrejme ja! Nicmene do kopce mi to jde prekvapive dobre, hlavne prudke casti nebezime, ale v podstate „vybihame“ chuzi :D (takzv. power-hiking, kdy si pomahate rukama u kolen, je to v podstate chuze srovnatelne rychla s pomalym behem do kopce). Neprestavam se divit, jak se vsichni tihle borci uplne prirozene pri behu bavi, ji a pijou. Ja mam problem s kazdym gelem, který si chci z camelbacku vytahnout a snist :D Coz je zpusobeny trochu i tim, ze mam docela plne ruce - v jedne ruce svoji „rezervni“ flasku s vodou, v druhé Garyho, abych mu trochu ulehcil. Po relativne technickem sebehu z Dicks Passu nas ceka asi 15km vedoucich kolem krasnych horskych jezer - bohuzel jsem nemel moznost to fotit, protože jsme samozrejme nezastavovali.. Jednou jsem jen popobehl napred, abych udelal par fotek, cehoz jsem litoval nasledujici kilometr dohaneni. Bohuzel asi v pulce meho useku odpada ze skupiny Adam (mnohymi povazovan za nejsilnejsiho ze skupiny, v cervnu bezel San Diego 100 Miles v novem tratovem rekodu 17:54) - zaludek mu vypovedel sluzbu, nemuze nic snist a to se pak 270km v horach bezi tezko! Brian s nim zustava a ja s Garym, Benem a Victorem pokracujeme v predem stanovenem tempu dal. V tu chvili nas dohani bourka, ktera se cely den honi kolem nas (vlastne muj prvni dest po 2 mesicich tady - predchozi 2 deste se odehraly v noci :-)). Jako naschval to prichazi před nekolikakilometrovym technickym sebehem plnym velkych kamenu a skal. Promoceny na kost, nicmene porad svezi se snazim soustredit na každý doslap, abych se neporoucel k zemi. Po 3. hodine behu uz zacinam popravde trochu vyhlizet Echo Lakes, kde muj usek konci.. Coz se nakonec dari, nas vykalkulovany dobeh na Echo Lakes byl 4:10 PM - v 4:05 se objevujeme na hrazi za hlasiteho potlesku fanousku a posadky obcerstvovaci stanice. Uzivam si atmosferu byt soucasti tohohle vseho a s pocitem stesti, ze jsem to ve zdravi zvladl sedam do kempoveho kresla. S nechapajicim pohledem ziram na Garyho, Bena a Victora, jak se zdravi s manzelkami, meni vodu, gely a vodice a po 2-3min vyrazeji vstric dalsimu useku! Vypadaji v dobre forme a ja mam pocit, ze někdo z nich by prece jen toho Kiliana mohl ohrozit..!

Domu me hodil Tom (skvely rozhovor o vsem moznem!), ktery je vodic další den od 5 od rana. Behem nasledujicich hodin se ale diky ultralive podcast na internetu dozvidame, ze nekdy plany nevyjdou tak, jak jsme chteli! Bena cca na 106.km potkava stejny osud, jako Adama - nemuze jist a musi vzdat. Sam jsem videl na vlastni oci na obcerstvovacce, jak se Adam rozhodoval, jestli ma pokracovat, coz bylo dost emotivni, kdyz hlava chce, ale telo proste nemuze…

Nicmene Gary a  Victor pokracovali dal.. Ovšem noc se jim oboum stala osudovou - na 127km Gary, bezici presne na Kilianuv cas, musí vzdat - obnovil si zranene koleno z White River 50 Miles (kde před nekolika tydny skoncil ctvrty ve vynikajicim case 7:05) a Victor se ztratil - v noci spatne odbocil a 4 hodiny hledal cestu zpet. Rekord je tedy ztracen a nikdo doted nechape, kde vzal Victor tolik vule a sily cely trail dokoncit! Cestu zpet na trail nakonec nasel a diky desitkam paceru a posadce obcerstvovacek nakonec dokoncil celych 270km (coz je samo o sobe velky uspech) v neuveritelnem case 53:03 (jak se ztratil, tak si pridal cca 20km navrch)!! To uz chce poradne odhodlani. Jak by rekl Kilian: “more kilometres, more fun!“ (sam se pri prekonavani rekordu také ztratil, ovšem jen na 40min).

Tak to jsem se vycerpavajicim zpusobem pokusil dat svoje pocity do slov, ale zjistil jsem, ze to proste nejde! Kazdopadne Victorova vule nevzdat se a dokoncit za všechny ctyri, mi bude dlouho inspiraci! (nemyslim v behu, takovyhle streky ja vazne neplanuji, myslim obecne …) 

PS: Clanek na Irunfar.com zde 

Desolation Wilderness, v pozadi na kameni Brian a Janet filtrujici vodu

Tady pribihaji! 50km v nohach na nich zatim neni znat! Prvni je Gary.

A uz stoupame k Dicks Pass (2874). Photo: Brian Lucido

 

 

 

Jeden z mnoha sebehu. Photo: Brian Lucido

Pomalu to prichazi, zacina kapat :-) Za nami Dicks Peak (3040)

A zase dalsi kamenite stoupani.. Tentokrat ovsem s par fanousky :-) Photo: Brian Lucido

Photo: Brian Lucido

27.km, dostavam chut si to prodlouzit! Krasny trail podel Echo Lakes. Photo courtesy of Irunfar.com/Gretchen Brugman

Photo courtesy of Irunfar.com/Gretchen Brugman

V Echo Lakes, uz to mam za sebou. Borce ovsem ceka nocni beh.. Tu horu co couha za mnou, jsme sbihali.