Tak mi aklimatizace v nasi krasne zemi zabrala mnohem
vice casu nez jsem planoval a k dopsani poslednich tri clanku se vracim az
ted, skoro 3 tydny po prijezdu. Jak tedy nase rostarny s Kabim v te
USA probihaly?
|
Mono Lake |
Jak jsem naznacil na konci posledniho prispevku, Kabiho jsem
vyzvedl na letisti v Renu a plan (pote co jsem si zvykl na jeho zbrusu
nove obroucky) byl takovy, ze v nedeli koukneme kolem Lake Tahoe, zdolame
Eagle Rock (muj asi 20.ty a posledni vystup), dame par pivek a rano vyjedem
vstric sirokym silnicim, velkym stromum, horam, pousti, oceanu, vysokym
teplotam, spani v aute, pochybnym motelum u silnic a hromade mexickeho
jidla. V Renu jsme stihli jeste udelat monstrozni nakup jidla na cely
tyden cestovani a za par desitek minut uz jsme byli na plazi v Tahoe City,
kde jsem se ja sel koupat a Kabi zachovaval evropskou zdrzenlivost a zustal na
brehu. Na Eagle Rock jsme vynesli i vrcholove pivko a nachos se salsou, myslim
ze vyhled z teto skaly dostal i Kabiho. Po rychle veceri v Subwayi
(byl jsem tam poprve v zivote, wow) jsme naplanovali pribliznou kostru
naseho vyletu a me uz cekala po 3 mesicich posledni noc u Tahoe.
Rano jsme zfoukli par fotek v Emerald Bayi (ta
fotogenicka zatoka s ostruvkem o ktere jsem nekolikrat psal
v minulosti) a ani jsem se nenadal a uz jsme hledali cestu (bez GPS a
s mapou vice nez nepodrobnou se tezce orientuje) a ladili americke radiove
stanice (coz se nam za cely tyden nepovedlo). Z uspechu, ze vime kam
jedeme, jsem se zapomnel otocit , abych zachytil posledni pohled na jezero,
ktere mi bylo ctvrt roku domovem.
Asi hodinu po prejezdu hrebene hor obklopujici Tahoe jsme se
napojili na legendarni silnici 395, ktera vede od kanadskych hranic skrz cele
USA az temer do LA. Presne tady v podstate zacina nas typicky americky
road trip jako z nejakeho hollywoodskeho trhaku, tempomat, naka pecka
v radiu a v mem pripade nohy na palubni desce :D Teplota se zkusene
ustalila asi na 35°C ve stinu, coz znamenalo dobrou aklimatizaci pro
nadchazejici dny v Death Valley. Silnice 395 je unikatni hlavne
v kalifornskem useku od Mono Lake,
od tohoto solneho jezera vede podel nekolika narodnich parku v cele
s Yosemitami, Kings Canyonem a Sequioa NP. Jedete stovky kilometru v obrovskym
udoli, nalevo je poust Death Valley s neskutecnou rozlohou a napravo od
vas obrovske vrcholky ctyrtisicovek, z kterych vycniva (ne doslova,
popravde jsme nepoznali, který vrchol to presne byl) Mt.Whitney (4421mnm) -
nejvyssi hora USA (pocitano bez Aljasky). U Mono Lake jsme se sli podivat na
solne skaly a plamenaky, ja jsem se chtel i vykoupat, bohuzel jsme se
k zadne plazi nedostali :-) Od Mono Lake nabirame smer město Bishop, které
je popularnim strediskem hlavne kvuli sve poloze blizko všech techto narodnich
parku. Na chvili jsme odbocili jeste z 395 a projeli jsme tzv June Lakes
Loop - která me zase tak nenadchli, nejvtipnejsi vzpominka je asi z naseho
zkuseneho parkovani primo pod svahem padajicich kameni, vedle znacky „padajici
kameni“. V mestecku Bishop bereme benzin, davame burritos a nas plan je
jasny - dojet ten den co nejbliz Death Valley, bud prespat v motelu ve
mestecku Keeler nebo proste zariznout v aute. Potom co jsme vjeli do
„města“ Keeler jsme nevedeli jestli se smat nebo brecet, cele „mesto“ tvorilo par
karavanu a pred nami stovky kilometru pouste, rychle jsme pochopili ze tady na
nas tepla postel neceka a jsme odkazani na naseho Nissana Sentru. Noc
v Death Valley byla urcite jednim z nejsilensjich zazitku naseho
cestovani, prece jen probouzet se uprostred pousti na silnici, kde sotva
projede ziva duse, se nepostesti kazdy den. Nevim jak bych to vice popsal,
kazdopadne pri usinani jsme si uplne jisti nebyli :-) Spali jsme prekvapive az
do 7, otevreli oci do naší pisecne loznice a po nutne ranni hygiene jsme uz ulamovali
dalsi kilometry vstric Udoli Smrti. Vetsina lidi, co cestuji skrz Death Valley,
jen projedou nejznamejsi spojku z Las Vegas do Kalifornie a odskrtnout
Badwater (jedno z nejsussich mist na svete, ktere lezi 85,5 metru pod
urovni more). Nas plan byl potrapit se v pousti trochu vic a projet to
krizem krazem. Tohoto rozhodnuti jsme rozhodne nelitovali - Death Valley ma
mnohem vice tvari nez jen Badwater a pisecne duny. Krajina se menila kazdych
xxx kilometru :D Popravde nejdriv jsme Badwater ani nemeli v planu, ale
kdyz uz jsme byli tak blizko…
Prvni misto, kde jsme se rozhodli dopotit nase uz tak
propocena trika, bylo Mesquite Flat Dunes - cca 1% Death Valley je totiz
tvoreno pisecnymi dunami (1% zni smesne, nicmene v tehle relacich je to
celkem velkej placek). Udelali jsme povinnou prochazku se stopami v pisku
(kterej byl sakra horkej, moc v tom behat bosky neslo…), nicmene jsme se
hodne rychle zacali tesit do naseho klimatizovaneho fara. Dalsi cil byl Furnace
Creek - oaza s krasnym info centrem, ktera mají v Americe fakt
vychytana - pri vstupu do parku zaplatite 20$, odmenou za to je ale luxusni
mapa (ktere jsme vzali vzdy s velkym diky - moji mapu Kalifornie a Nevady
jsme (kabi) totiz stihli ztratit asi po 3 hodinach vyletu. Badwater byl i pres
mnozstvi turistu, zazitek. Obrovska solna plan, celkem teplo (asi 44°C a to
jsme meli stesti, ze neparilo :-)), se svymi -86 metry pod morem, nejnizsi
místo v Americe. Z Badwateru mirime na sever, cestou zastavujeme
v kanonu, ktery nese (asi podle barvy okolnich stitu) nazev Golden Canyon,
kde jdeme na kratkou prochazku (hodne rychle jsme pochopili, ze nemame tolik
tricek abychom je mohli menit kazdych 10min..). Co me zaujalo byla cervena
stena, ktera na nas koukala z druhé strany kanonu. Odpoledne jsme se tesili
na Ubehebe krater, Scoty’s castle a hlavne na „terenni“ cestu, kterou jsme měli
v planu opustit Death Valley. Osud byl ale proti - cestou
k obrovskemu krateru (kde mimochodem krajina byla spise cerna nez zlata ci
pisecna a absolutne kontrastovala s tim, co jsme videli par hodin pred tim
v Badwateru), jsme pochopili ze nase terenni cca 80km dlouha spojka bez
asfaltu, na které jsme chteli otestovat schopnosti naseho vozidla, je uzavrena.
Kabiho se pres to nemohl nejak prenest, tak jsem terenni vlozku zaridil ja asi
vterinovym sjetim z nasi silnice :D Naladu nam spravil zazitek, ktery se
v Death Valley kazdemu neprihodi - zacalo prset. Jedno z nejssusich
mist na svete a prijedeme tam my a zacne prset :D Kazdopadne slo jen o par
kapek a my uz jsme ujizdeli smer Scotty’s Castle, který nas moc nenadchnul -
hlavne nas nenadchl fakt, ze silnice vedouci z teto luxusni oazy, je taky
zavrena. Nezbylo nam nic jinyho, nez se vratit asi 50mil a strihnout si asi 150
mil Nevadou, na kterych jsem za celou dobu nemusel sahnout na brzdu, plyn ci
volant.
Cestou jsme se jeste stavili do jednoho z mnoha tzv. ghost towns =
mesta duchu, ktera tam vyrostla v 19.stoleti za zlate horecky. Dnes jsou
to jen opustene domy pripominajici tehdejsi slavu :-) … Uz jsem vysel ze cviku
a to psani me jednak asi tak nejde a hlavne unavuje :-) Kazdopadne tu dvacitku
zariznu, jeste dojedu to cestovani a prihodim nejakou zminku o San Franciscu a
ceste domu. Kazdopadne misi Death Valley jsme zakoncili zpet v Bishopu
v typickem zacouzenem motelu s bazenem, jehož parkoviste jsme
okupovali my dva, jeden par s autem „JUST MARRIED“ a parta 2m typku,
delniku s obrima terenakama :-) Dalsi dny Yosemity, sequioe, ocean a San
Francisco!
|
Zkusene zaparkovani |
|
Mt.Whitney |
|
Probuzeni uprostred Death Valley |
|
Kanony kam se podivas. |
|
Prvni ze serie povedenych spolecnych fotek |
|
Kabiho pohled na Lake Tahoe |
|
Poust :-) |
|
Behat v pousti po pisecnych dunach fakt nejde. |
|
Badwater /-86m/ |
|
Solna plan |
|
Dalsi klenot ze spolecnych fotek (po 10m nastavovani dslr) |
|
Golden Canyon |
|
Stare teziste boraxu. |
|
Ubehebe krater. |
|
Tady je pravda: moje prazdninova brigada. |
|
Mono Lake. |