USA_18: Poušť, hory a sůl aneb road trip!

Tak mi aklimatizace v nasi krasne zemi zabrala mnohem vice casu nez jsem planoval a k dopsani poslednich tri clanku se vracim az ted, skoro 3 tydny po prijezdu. Jak tedy nase rostarny s Kabim v te USA probihaly? 

Mono Lake

Jak jsem naznacil na konci posledniho prispevku, Kabiho jsem vyzvedl na letisti v Renu a plan (pote co jsem si zvykl na jeho zbrusu nove obroucky) byl takovy, ze v nedeli koukneme kolem Lake Tahoe, zdolame Eagle Rock (muj asi 20.ty a posledni vystup), dame par pivek a rano vyjedem vstric sirokym silnicim, velkym stromum, horam, pousti, oceanu, vysokym teplotam, spani v aute, pochybnym motelum u silnic a hromade mexickeho jidla. V Renu jsme stihli jeste udelat monstrozni nakup jidla na cely tyden cestovani a za par desitek minut uz jsme byli na plazi v Tahoe City, kde jsem se ja sel koupat a Kabi zachovaval evropskou zdrzenlivost a zustal na brehu. Na Eagle Rock jsme vynesli i vrcholove pivko a nachos se salsou, myslim ze vyhled z teto skaly dostal i Kabiho. Po rychle veceri v Subwayi (byl jsem tam poprve v zivote, wow) jsme naplanovali pribliznou kostru naseho vyletu a me uz cekala po 3 mesicich posledni noc u Tahoe.

Rano jsme zfoukli par fotek v Emerald Bayi (ta fotogenicka zatoka s ostruvkem o ktere jsem nekolikrat psal v minulosti) a ani jsem se nenadal a uz jsme hledali cestu (bez GPS a s mapou vice nez nepodrobnou se tezce orientuje) a ladili americke radiove stanice (coz se nam za cely tyden nepovedlo). Z uspechu, ze vime kam jedeme, jsem se zapomnel otocit , abych zachytil posledni pohled na jezero, ktere mi bylo ctvrt roku domovem.

Asi hodinu po prejezdu hrebene hor obklopujici Tahoe jsme se napojili na legendarni silnici 395, ktera vede od kanadskych hranic skrz cele USA az temer do LA. Presne tady v podstate zacina nas typicky americky road trip jako z nejakeho hollywoodskeho trhaku, tempomat, naka pecka v radiu a v mem pripade nohy na palubni desce :D Teplota se zkusene ustalila asi na 35°C ve stinu, coz znamenalo dobrou aklimatizaci pro nadchazejici dny v Death Valley. Silnice 395 je unikatni hlavne v kalifornskem useku od Mono Lake,  od tohoto solneho jezera vede podel nekolika narodnich parku v cele s Yosemitami, Kings Canyonem a Sequioa NP. Jedete stovky kilometru v obrovskym udoli, nalevo je poust Death Valley s neskutecnou rozlohou a napravo od vas obrovske vrcholky ctyrtisicovek, z kterych vycniva (ne doslova, popravde jsme nepoznali, který vrchol to presne byl) Mt.Whitney (4421mnm) - nejvyssi hora USA (pocitano bez Aljasky). U Mono Lake jsme se sli podivat na solne skaly a plamenaky, ja jsem se chtel i vykoupat, bohuzel jsme se k zadne plazi nedostali :-) Od Mono Lake nabirame smer město Bishop, které je popularnim strediskem hlavne kvuli sve poloze blizko všech techto narodnich parku. Na chvili jsme odbocili jeste z 395 a projeli jsme tzv June Lakes Loop - která me zase tak nenadchli, nejvtipnejsi vzpominka je asi z naseho zkuseneho parkovani primo pod svahem padajicich kameni, vedle znacky „padajici kameni“. V mestecku Bishop bereme benzin, davame burritos a nas plan je jasny - dojet ten den co nejbliz Death Valley, bud prespat v motelu ve mestecku Keeler nebo proste zariznout v aute. Potom co jsme vjeli do „města“ Keeler jsme nevedeli jestli se smat nebo brecet, cele „mesto“ tvorilo par karavanu a pred nami stovky kilometru pouste, rychle jsme pochopili ze tady na nas tepla postel neceka a jsme odkazani na naseho Nissana Sentru. Noc v Death Valley byla urcite jednim z nejsilensjich zazitku naseho cestovani, prece jen probouzet se uprostred pousti na silnici, kde sotva projede ziva duse, se nepostesti kazdy den. Nevim jak bych to vice popsal, kazdopadne pri usinani jsme si uplne jisti nebyli :-) Spali jsme prekvapive az do 7, otevreli oci do naší pisecne loznice a po nutne ranni hygiene jsme uz ulamovali dalsi kilometry vstric Udoli Smrti. Vetsina lidi, co cestuji skrz Death Valley, jen projedou nejznamejsi spojku z Las Vegas do Kalifornie a odskrtnout Badwater (jedno z nejsussich mist na svete, ktere lezi 85,5 metru pod urovni more). Nas plan byl potrapit se v pousti trochu vic a projet to krizem krazem. Tohoto rozhodnuti jsme rozhodne nelitovali - Death Valley ma mnohem vice tvari nez jen Badwater a pisecne duny. Krajina se menila kazdych xxx kilometru :D Popravde nejdriv jsme Badwater ani nemeli v planu, ale kdyz uz jsme byli tak blizko… 

Prvni misto, kde jsme se rozhodli dopotit nase uz tak propocena trika, bylo Mesquite Flat Dunes - cca 1% Death Valley je totiz tvoreno pisecnymi dunami (1% zni smesne, nicmene v tehle relacich je to celkem velkej placek). Udelali jsme povinnou prochazku se stopami v pisku (kterej byl sakra horkej, moc v tom behat bosky neslo…), nicmene jsme se hodne rychle zacali tesit do naseho klimatizovaneho fara. Dalsi cil byl Furnace Creek - oaza s krasnym info centrem, ktera mají v Americe fakt vychytana - pri vstupu do parku zaplatite 20$, odmenou za to je ale luxusni mapa (ktere jsme vzali vzdy s velkym diky - moji mapu Kalifornie a Nevady jsme (kabi) totiz stihli ztratit asi po 3 hodinach vyletu. Badwater byl i pres mnozstvi turistu, zazitek. Obrovska solna plan, celkem teplo (asi 44°C a to jsme meli stesti, ze neparilo :-)), se svymi -86 metry pod morem, nejnizsi místo v Americe. Z Badwateru mirime na sever, cestou zastavujeme v kanonu, ktery nese (asi podle barvy okolnich stitu) nazev Golden Canyon, kde jdeme na kratkou prochazku (hodne rychle jsme pochopili, ze nemame tolik tricek abychom je mohli menit kazdych 10min..). Co me zaujalo byla cervena stena, ktera na nas koukala z druhé strany kanonu. Odpoledne jsme se tesili na Ubehebe krater, Scoty’s castle a hlavne na „terenni“ cestu, kterou jsme měli v planu opustit Death Valley. Osud byl ale proti - cestou k obrovskemu krateru (kde mimochodem krajina byla spise cerna nez zlata ci pisecna a absolutne kontrastovala s tim, co jsme videli par hodin pred tim v Badwateru), jsme pochopili ze nase terenni cca 80km dlouha spojka bez asfaltu, na které jsme chteli otestovat schopnosti naseho vozidla, je uzavrena. Kabiho se pres to nemohl nejak prenest, tak jsem terenni vlozku zaridil ja asi vterinovym sjetim z nasi silnice :D Naladu nam spravil zazitek, ktery se v Death Valley kazdemu neprihodi - zacalo prset. Jedno z nejssusich mist na svete a prijedeme tam my a zacne prset :D Kazdopadne slo jen o par kapek a my uz jsme ujizdeli smer Scotty’s Castle, který nas moc nenadchnul - hlavne nas nenadchl fakt, ze silnice vedouci z teto luxusni oazy, je taky zavrena. Nezbylo nam nic jinyho, nez se vratit asi 50mil a strihnout si asi 150 mil Nevadou, na kterych jsem za celou dobu nemusel sahnout na brzdu, plyn ci volant. 

Cestou jsme se jeste stavili do jednoho z mnoha tzv. ghost towns = mesta duchu, ktera tam vyrostla v 19.stoleti za zlate horecky. Dnes jsou to jen opustene domy pripominajici tehdejsi slavu :-) … Uz jsem vysel ze cviku a to psani me jednak asi tak nejde a hlavne unavuje :-) Kazdopadne tu dvacitku zariznu, jeste dojedu to cestovani a prihodim nejakou zminku o San Franciscu a ceste domu. Kazdopadne misi Death Valley jsme zakoncili zpet v Bishopu v typickem zacouzenem motelu s bazenem, jehož parkoviste jsme okupovali my dva, jeden par s autem „JUST MARRIED“ a parta 2m typku, delniku s obrima terenakama :-) Dalsi dny Yosemity, sequioe, ocean a San Francisco!

Zkusene zaparkovani

Mt.Whitney

Probuzeni uprostred Death Valley

Kanony kam se podivas.

Prvni ze serie povedenych spolecnych fotek

 

Kabiho pohled na Lake Tahoe

Poust :-)

Behat v pousti po pisecnych dunach fakt nejde.

Badwater /-86m/

Solna plan

Dalsi klenot ze spolecnych fotek (po 10m nastavovani dslr)

Golden Canyon

Stare teziste boraxu.

Ubehebe krater.

 

Tady je pravda: moje prazdninova brigada.

  

Mono Lake.