USA_04: Uphill Challenge & bydleni

Jak jsem uz nekolikrat zminil, do USA jsem jel s cilem poznavat nove lidi, ziskat nove zkusenosti, dovednosti, znalosti a hlavne sportovat. Oblast Lake Tahoe je pro moje sporty jako stvorena. O tom jsem se presvedcil nejen na Mt.Rose, ale pokazde když jdu behat nebo na hory, tak se o tom znovu a znovu presvedcuju.

Minule jsem skoncil couchsurfingem u Garyho a Jimy. Byl jsem u nich dve noci, ve ctvrtek rano jsem se probudil a opet jsem nevedel, kde hlavu slozim. Do hostelu se mi zpet nechtelo. Zachranil me kamarad z práce - Kenny, který mi zavolal, ze muzu par dni spat u nich v baraku na gauci, nez si sezenu vlastní pronajem. Bral jsem to vsema deseti.. S Kennym jsme zasli ve meste na nachos - skvele za 5 $ + pivko (to uz tak skvele nebylo za dalsich 5$), kazdopadne cestou k jeho domu jsem zjistil, ze se ten den kona v Tahoe City setkani bezecke znacky Salomon, nazvane Salomon Trail Tour - promo akce k novym vyrobkum + spolecny trail beh s nejlepsimi bezci na svete, kteří sem prijeli kvuli vikendovemu zavodu na 100mil - Western States 100 Miles. Ackoliv jsem byl unaveny ze stehovani a seznamovani se s Kennyho spolubydlicimi atd, takovou akci jsem si nemohl nechat ujit! Do toho mi ještě zavolal Gary, jestli s nima nechci vecer jet do Squaw Valley - ze pry tam je prezentace Western States + premiera filmu Unbreakable - jeden z nejocekavanejsich outdoorovych filmu tohoto roku o zavode z roku 2010.. No, jak jsem ten den rano nemel jasno o programu, tak jsem ho najednou mel az nad hlavu.. Vypravil jsem se tedy na 4 PM na Salomon Trail Tour a v 6 uz me mel vyzvedavat Gary..

Setkani s bezci ze Salomonu byla velka zkusenost a zazitek. Jednak jsem si mohl vyzkouset jejich zavodni boty, cehoz jsem taky vyuzil, jednak jsem hlavne nikoho nikdy takhle behat nevidel. Bohuzel nedorazila nejvetsi hvezda - Kilian Jornet, který na poslední chvili zrusil svoji cestu do USA z duvodu umrti svého pritele při jejich spolecnem projektu na Mt.Blancu (Summits of my life). Něco malo po 4 hodine se nase skupina asi 30 bezcu vydala z Tahoe City směr Tahoe Rim Trail - znamy trail kolem celeho jezera, který meri něco kolem 270km. Prvnich asi 6 km jsme stoupali a ja jsem se drzel  v predni skupince asi 10 lidi, rikal jsem si, ze takove tempo pujde.. Jenze, jak jsme se dostali na trochu rovnejsi plosinu asi v 2300, chlapici ze Salomonu to (v terenu!!) zacali palit pod 4/km a tam uz jsem musel vystoupit a bezet si sam.. Uzival jsem si zbrusu nove S-Lab 5, a kochal se prirodou J Na obratce asi na 7km na me pockali.. Ze to otacime a bezime dolu. (zbytek 30-clenne skupiny to otocil uz mnohem driv..) Rikam si OK, z kopce to narvu a pobezim s nima.. Jenze to jsem se prepocital - během asi 30 metru byli pryc! Tak rychle jsem v zivote nikoho po kamenech, korenech bezet nevidel - i ja jsem bezel dost rychle (tak rychle jak jsem jen mohl :D ), ale co se delo prede mnou jsem fakt nechapal.. Kazdopadne to pro mne byly velke zazitky. Ostatne Ryan Sandes, vedle ktereho jsem chvili bezel, nakonec skoncil v sobotu na Western States druhy. No, sotva jsem dobehl do Tahoe City, oplachl se v jezere, uz me vyzvedaval Gary a Jima. Western States 100 je jeden z nejznamejsich zavodu na svete, pro všechny lidi v této oblasti velky svatek. Proto me vůbec neprekvapilo, ze na premiere bylo absolutne plno. U vstupu jsem vysolil 15 $ - za to mi byla odmenou bezecka ksiltovka Mountain Hardware, bezplatna registrace na uphill závod na další den, které jsem samozrejme vyuzil a premiera ocekavaneho outdooroveho filmu Unbreakable.

Další den jsem se poprve probudil na Kennyho gauci a brzo rano jsem cely rozlamany z te pohovky vyrazil na moje první americke zavody. Jednalo se o necelych 6km s brutalnim prevysenim cca 650 vyskovych metru (proto ten nazev uphill challenge). Start v olympijske vesnici Squaw Valley (cca 1850), cil na hore High Camp (cca 2500), kde je také nejvyssi stanice lanovky. Před startem jsem stihl osobne poznat Rickyho Gatese - jednoho z bezcu ze Salomon videii - když slysel, ze jsem z CR, tak si asi myslel ze jsem tady kvuli Western States a furt mi povidal, at pozdravuju Roberta Krupicku (jeden z prednich vrcharu a maratoncu u nas..), protože si asi myslel, ze jsem nakej super bezec z CR a ze ho znam :D Také jsem poznal dobreho borce, Johna - 25 let, takovej skromnej kluk - furt rikal, ze na tom není nic moc a pak jsem nahore zjistil, ze byl treti! Kazdopadne jsme se domluvili, ze během leta dame naky beh ci kolo.

Na start jsem si obul testovaci boty Montrail a bezelo se mi v nich fakt dobre. Od zacatku jsem zvolil „velmi pomale“ tempo, tak abych to neprepalil a vydrzel az nahoru bezet. Ze startovni listiny cca 150-200 bezcu ostatne drtiva vetsina prechazela obcas v chuzi, to stoupani bylo proste brutalni.  Ja jsem diky rozumnemu zacatku prakticky celou druhou část trati predbihal prepalene starty, coz mi dost pomahalo psychicky. Jeden z prepalenych startu mel i Julien ze Salomonu - kluk, ktereho jsem potkal jiz den predtim na Salomon Trail Tour. Tam jsem zjistil, ze je mu teprve necelych 15! Proto moje ego bylo hodne rado, když jsem ho asi v 2200 predbihal.  I tak jsem mel ale dost velke problemy s dychanim a na hodinkach jsem kontroloval vysku snad kazde 2 minuty. Poslednich 500m jsem se snazil dohonit nakou srnku z tymu North Face, marne :D Ale zdarne jsem svůj první závod tady dokoncil, cca 20/150, to je celkem slusne, zda se ,ze mi zavody v horach sedi. Další planuju 8.cervence v Truckee -stále ještě nevim jestli 10k nebo pulmaraton..

Na tomto zavode se stala jeste jedna „zajimavost“ - při sebehu dolu z High Campu jsem se seznamil s nejakym Gary Gellinem, který chce v srpnu prekonat rekord Kiliana Jorneta v prebehu celeho Tahoe Rim Trailu (270km, rekord tusim 38 hodin, moc tomu Garymu teda neverim..). A zeptal se me, jestli nechci byt jeden z jeho vodicu (jen na cca 15km samozrejme..). Shodou okolnosti to bude na moje narozeniny, tak si mozna udelam zvlastni darek..

Ted jsem si uvedomil, ze vetsinu z vas tyhle zdlouhave bezecke zazitky asi vůbec nezajimaji.. Třeba jste to nak prekousali :-) Velke zazitky z posledniho tydne mam také ze souziti asi s 10 mladyma americanama.. Kennymu je 24, a zije uplne jinym zpusobem zivota nez ja. I tak ho mam fakt rad a jsem mu vdecnej, jak mi pomohl. Kenny je pomocny kuchar v naší restauraci a jeho snem/cilem je vlastní restaurace. Vetsina lidi, s kterou sdili velky barak je cca v nasem veku - v USA proste decka odchazeji z domu driv a zivi se sami. Jsou to takovy volnomyslenkari, nechci ale standardizovat - urcite je to tou polohou jezera a hor.. Proste se tak nak sjeli na tohle místo - přes leto si vydelavaji na zimu, která je tady asi zazracna a celou zimu se venuji snowboardu nebo freeride lyzovani.. Proste delaji, co je bavi. Hlavne mi prijde, ze jejich zpusob zivota a mentalita je uplne jina, nez nase. Když jsem tam první den prijel s krosnou a kufrem, znal jsem jenom Kennyho. Vsichni me ale okamzite prijali jak vlastniho - neptali se, jak dlouho budu prudit na jejich gauci nebo proc.. Ptali se jak se mam a jestli chci pivo a veceri. Jak kdyby to bylo uplne normalni, ze nakej evropan prijede k nim do domu a bude u nich par dni bydlet.. Jak jsem během par dni poznal, je to tady asi normalni - jeden den například v dome bylo asi 15 cizich lidi, který tam ani nebydli, proste jen nekoho/nekoho/nekoho znamy se nak sesli a popiji.. Ja bych takhle zit ale nemohl, i tech 5 dni pro me bylo celkem unavujicich :D Kazdopadne jsou to fakt zajimavi lidi, nekteri z nich studuji, nekteri prestali, nekteri si davaji pauzu, aby mohli ted v lete raftovat/kajakovat a v zime sjizdet vrcholky hor.. a tak. Každý den s nima byl jiny - proste zijou pritomnosti a každý den delaji něco jineho - napr. před par dnama prisel Kenny s tim, ze slysel něco o nejake jeskyni u Alpine Meadows (vesnice par km od nas), ze ji musime jit s nim prozkoumat s celovkama :D To jsme mu nastesti rozmluvili, tak ted shani nekoho, kdo se tam vyzna.. Dnes jsem s nima byl sjizdet reku na raftu, o tom ale az priste. A taky o tom, jak se bojim medvedu, ale ještě zadneho jsem nastesti/bohuzel nepotkal, o tom jak jsem si uz tady nasel oblibene místo Eagle Rock - asi 100m skala cnici nad Lake Tahoe, na kterou se da vybehnout a taky hlavne o mem novem pronajmu na cele prazdniny! Stay tuned.

PS: dnes to bylo hrozne zmateny, omlouvam se :-)

Molo, na ktere jsem narazil pri hledani bytu :-) Jedno z mnoha zde u LT.

Salomon Trail Tour

Ja a Ricky Gates pred startem Montrail Uphill Challenge. Resp. ja a vitez :D

Dobeh, po 650 vyskovych metrech na necelych 6km.

Ja u startu Western States 100 Miles. (17 hodin do startu)

Drew, Sara, ja, Billy, Kenny, jeden z veceru

Ja a Cody v praci, nase obvykla prestavka v 15 na druhy obed :D

USA_03: Prace & Couchsurfing

Jak jsem zminil na konci minuleho prispevku, couchsurfing u Todda byl bohuzel casove omezen :-) Hlavne ale mesto Truckee, u ktereho Todd zije, je asi 40km daleko od práce, coz by stejne nepripadalo v uvahu. Zadny další couchsurfer se neozyval, takze mi nezbylo nic jineho nez se odebrat do zdejsiho nejlevnejsiho hostelu, který je ve mestecku Kings Beach. I presto, ze je to zdaleka nejlevnejsi ubytovani zde u Lake Tahoe prijde noc na 30 dollaru ve sdilenem pokoji pro ctyri lidi.

Nastesti se na me opet usmalo stesti a v hostelu jsem stravil jen dve noci. Diky tomu, ze hostel je taky celkem dost vzdalen od West Shore Cafe, kde pracuju, jsem zacal trestat stopovani. (sice TART bus jen 3,5 $, ale každý usetreny dollar do zacatku dobry..). Stopovani jde v USA, aspon tady u Lake Tahoe, bezvadne. Vetsinou cekam tak 5min a i diky tomu poznavam hrozne moc lidi. Co se tyce tech dvou noci v hostelu, tak ty bych zaradil mezi ty min zajimave zazitky z meho pobytu v USA. Akorat jsem se tam setkal s ostatnima mezinarodnima pracantama ve West Shore Cafe - celkove je tam letnich brigadniku asi tak 30-50 hadam, z toho drtiva vetsina jsou mladi americani, pak ja z CR, jedno devce z Turecka, 4 slovaci a 2 polaci. Jsem rad, ze mam smeny s americanama, prece jen kvuli tomu jsem do USA jel. Zpet k tem dvoum nocim v hostelu - jak jsem zminil, 30 babek bylo za sdileny pokoj. Ja si myslel, ze mam stesti a jsem v nem sam. O to vic jsem byl prekvapany, kdyz jsem o pulnoci dorazil z práce na pokoj a tam byl asi 60-lety mexican - ne ze ja bych byl naka slecinka - ale on byl proste celkem spinavej :D No nic, rikal jsem si, to preziju.. Kazdopadne to byla zajimava noc - mexikanec brutalne chrapal, takze jsem asi do 2 do noci nemohl usnout (fakt to bylo hlasite..). Pak jsem konecne zabral, ale netrvalo to moc dlouho, cca 3:30 AM se mistr vzbudil a zacal si balit svých par svestek a razil do sichty. Cimz me samozrejme vzbudil, takze jsem se tu noc doopravdy moc nevyspal.

Kazdopadne se na me usmalo stesti - ozval se dalsi couchsurfer, Gary. Jeho nabidku na 3 dny stravene u nej a u jeho zeny Jimy, jsem bral vsema deseti. A byla to dobra volba - Gary a Jima (oba 65) jsou skveli lide, na svůj vek velmi aktivni. Diky tomu, ze mají asi celkem vydelano, si uzivaji zivota. Cestuji a hlavne sportuji. Gary jako spravny workoholik ještě k tomu stále pracuje. Bylo to moc prijemne setkani, u skvele vecere (tortilly - bezna americka vecere..) jsme probrali spoustu temat, hlavne mi chvili trvalo vysvetlovani pojmu „czechoslovakia“. Dalsi den jsem se probudil, Gary v praci, Jima na tenise - cely dům pro sebe (a ze to byl obrovsky dům..). Gary mi poradil, ze kousek od jejich domu je Tahoe XC Centre - obrovsky areal desitek km trailu - v zime upravene stopy na klasicke lyzovani, v lete traily na trail running a mountain biking. Takze jsem mel o program postarano, vyrazil jsem na cca 15km beh, jedine ceho jsem se bal, byli ti medvedi. S Garym a Jimou to bylo opravdu mile setkani, urcite se během leta mockrat setkame - pro me je skvely zazitek hlavne to, ze mi nabidli pujceni kola na cele prazdniny zdarma, coz je pro me skvele! Spolecne stravene dny jsme zakoncili ve Squaw Valley na prezentaci Western States 100 miles a premiere filmu Unbreakable, ale o tom az priste..

Slibil jsem, ze napisu něco malo o praci. Prece jen pracuju tady proto, abych si mohl dovolit všechny ty zazitky, o kterych tady pisu. Skrz cely ten byrokraticky proces jsem se dostal az sem,  do USA - kazdopadne „paperworks“ nekonci - zítra musim zajet do Rena pro Social Security Number, další oficialita :-) Hlavne ale nechapu, proc nas studenty tolik drti na všech tech povolenich a vizach - vzhledem k tomu, ze je to vsude plne mexicanu, kteří ocividne pracuji vsude nacerno. TART  busy ostatne jezdi vicemene jen mexicani  - když jsem jim tuhle jel brzo rano do práce, tak jsem se citil skoro jak american, v buse bylo tak 25 mexicanu a ja :D

Jak jsem zminil, pracuju v restauraci, která se nazyva West Shore Cafe, je primo na brehu Lake Tahoe v mestecku Homewood. Je to krasna restaurace s molem, ja jsem kazdopadne stistko, ze tam pracuju - veceri bych si tam rozhodne dovolit nemohl. Pracuji v kuchyni, vetsinou mam smenu s Codym nebo Brianem, vždy mame co delat, takze to ubiha rychle a je to s nima sranda. Mame na starosti hlavne nadobi - obsluhujem takovou obri mycku. Je to normalni manualni prace, za 9 dolaru na hodinu, 14 za prescasy. (coz celkem jde, dost často se zahranicnim studentum plati pouze min.mzda 7,5 $). I když je moje anglictina pomerne na dobry urovni, pozici cisnika nam proste nedaji - i dishwasheri jsou sami americani (krome nas par evropanu..), proste je to v dnesni době s tema brigadama tezky. Kazdopadne na praci si rozhodne nestezuju, jedine co cisnikum zavidim, jsou tucna dyzka (jak se to pise??). Jedna z vyhod, ktere prirozene plynou z prace v restauraci, je neustaly prisun (v tomto pripade luxusniho) jidla a piti - 2x za smenu mame regulerni jidlo, vetsinou jsou to teda hranolky s nejakym masem ci hamburgrem, kridylka, stehna, nekdy testoviny a salat atd.. obcas na nas ale vytasi nejakou specialitu jako jehneci nebo tak. Krom toho se snazim jist hodne salatu atd, at nejim furt smazeny.. :) Kazdopadne moje stravovani probiha stylem - pracovni den = prejidani, volny den = cekani zaludku na pracovni den :D (to samozrejme prehanim, ale něco pravdy na tom bude..)

No, dnes to bylo takove v rychlosti - brzo dam snad zajimavejsi prispevek (prispevek o praci si ale nekteri z vas vyzadali!!) ze Salamon Trail Tour - kde jsem mel to stesti probehnout se s nejlepsimi trail bezci světa (nikdy jsem nikoho nevidel takhle bezet v terenu, osobne jsem se dokonce poznal s Ricky Gatesem a bezel jsem s Ryanem Sandesem, ktery skoncil na WS100 letos druhy..) a hlavne z meho prvniho bezecke zavodu, který se konal ve Squaw Valley. Taky v kratkosti napisu něco o 5 dnech stravenych v obrim „studentskem“ dome, kde jsem prespaval na gauci poslednich x noci diky Kennymu z kuchyne a jeho kamaradum.

Jeste aktualni info - vypada to, ze se po dvou tydnech snahy konecne usadim - nasel jsem skvely pronajem kousek od práce, jezera i Tahoe Rim Trailu. Vice priste!

PS (vtipna vlozka o organizaci nejvetsiho ceskeho bezeckeho zavodu): 

Mozna jste nekteri zaregistrovali, ze jsem spolecne s jirkou, martinem a zdenkem vyhral stafetu v ramci prazskyho maratonu. Dle cen z minulyho roku nam slibovali jako vyhru auto na 1-2 mesice... kazdopadne na prepychovem veceru v Hiltonu nas dost zklamali, nejen ze zadne auto, ale skoro zadne ceny (krome baru zdarma teda). No a ted, 26/6 mi napisou maila, ze nase auto je pripravene na mesic cervenec :D (to jen takova ceska vsuvka do meho americkeho povidani..)

Jeden z mnoha stopu - ja, Stoky, Chris. Tri na dvou sedadlech, silena jizda :D

Skvely vecer u Garyho a Jimy

Tahoe XC Centre - desitky a desitky km skvelych trailu

Spojka ke vsem trailum v okoli Dollar Pointu

Obrovske stromy :-) Nedokazu si predstavit ty v Redwood National Parku!

Jeden z typickych trailu, Green Meadows

Normalni velikost sisky v Lake Tahoe :-)

To jen pro orientaci, v jake casti USA zhruba jsem.

USA_02: Mt.Rose and Relay Peak

Predstavte si, ze jdete na Snezku. Pak k tomu pridejte dalsich 400 vyskovych metru. Pak tu predstavu prepnete na to, ze na Snezce na 3 mesice zijete. … Pak si zkuste predstavit, ze z niceho nic jste v 30tkach teplotach, mate za sebou 9hodinovy casovy rozdil a z toho se seberete a bezite do 3300 mnm.

Tak jsem se asi citil ja po 2 dnech po priletu do USA. Myslim, ze v prvnim dilu meho blogu jsem skoncil navstevou olympijske vesnice Squaw Valley. Kolem jezera Lake Tahoe jezdi tzv. TART bus, kterym se tady dost často pohybuju, pokud zrovna nestopuju (coz delam cim dal casteji). TARTem jsem taky jel na vylet do Squaw Valley, ostatne TART bus je jedna z tech levnejsich veci u Tahoe (24h pass stoji 3.50).

K Lake Tahoe jsem jel s tim, ze mam sice praci, ale nemam trvale ubytovani, kde budu bydlet cele leto. Mozna se rozesmejte, ale jsem tady uz vic nez tyden a stále to trvale ubytovani nemam. Kazdopadne ke slovu se dostal jako vždy couchsurfing - a tentokrat jsem mel opravdu velke stesti. Po navsteve Squaw Valley jsem se setkal se skvelym couchsurferem Toddem, který ma stejne konicky jako ja - beh, kolo, hory a tak. Opravdu jsme si sedli, takze jsem u nej stravil 3 skvele dny. Todd zije kousek od města Truckee, cca v 2100 m.n.m. na krasnem kopci Jupiter Hill. Když jsem videl ty vyhledy, tak jsem se opravdu nemohl nabazit. 

Hned první vecer mi Todd naserviroval luxusni, extremne zdravou (kdyby to videla Anda, tak by me pochvalila) veceri, která mi vazne chutnala!! (hur se s tim srovnal muj zaludek další den..). Během nekolikahodinove vecerni diskuze o vsem moznem jsme okamzite videli, ze mame co sdilet, proto plan byl jasny. Další den bereme camelbacky a vyrazime na horsky beh. Plan byl (pro me, vzhledem k tomu ze to bylo 2 dny po priletu) opravdu smely. Zacatek cca v 2400 m.n.m. kousek od vesnice Incline Village, kam jsme dojeli autem.  Cil Mt.Rose (3275) - nejvyssi vrchol okoli Tahoe. Rano jsem se citil ještě trochu rozlamany z letu, ale byl jsem tak nadseny ze jsem na to brzo zapomnel. Nake pripravy (extremne hodne piti, coz je v této vysce + teplote potreba, oba jsme bezeli s cca 2L) a vyrazime. Tak krasne traily jsem zatím videl jen ve videech od Salamonu, krasne hory.. No proste parada. Potkavali jsme hodne turistu, kteří na Mt.Rose trekovali, takze nas celkem povzbuzovali :-)

Ve strmejsich casti vystupu jsme samozrejme prechazeli do trekovani, obcas proste bezet neslo. Zhruba po hodine a pul jsme uspesne stali na vrcholu - 3275 m.n.m. Odmenou nam byl krasny vyhled na všechny strany, dominantou samozrejme bylo Lake Tahoe a za nim cnici Mt.Tallac (cca 3200) - kam se doufam brzo také vypravime. Na druhé strane bylo videt město Reno - takove mensi Las Vegas „nechvalne“ zname pro svůj nocni život

Citil jsem se skvele, takze jsem trailovy sebeh poradne napalil, fakt jsem si to uzival. Na krizovatce zhruba v 2700 m.n.m. jsme se proto rozhodli pro další smely cin, nebezet zpet k autu, ale zkusit pokorit další kopec - Relay Peak (3135 m.n.m.). A tam to zacalo - jak jsem se citil skvele při behu na Mt.Rose, tak jsem se citil hrozne na Relay Peaku. Z niceho nic jsem nemohl nejen bezet, ale skoro ani jit.  K tomu se pridali casti vystupu s trochou snehu, no mel jsem dost. Todd rikal, ze tomu rikaji oficialne něco jako vyskova nemoc - něco jineho je zacit zit v 2000 a něco jinyho je druhy den po priletu jit na 25km dlouhej trail beh J No, bojoval jsem. Ale 25-30°C ve stinu mi taky nepridavalo, krom toho se zacal ozyvat jet lag - byl jsem hrozne unaveny. Kazdopadne vrcholu jsme dosahli, ani nevim jak. Tam jsem si rikal, ze dolu k autu uz je to „jen“ sebeh dolu, z kopce to bezi prece kazdemu. Ukazalo se, ze ne. Par km jsem zkusil bezet, ale poslednich asi 5km uz jsme jen trekovali, na vic jsem proste nemel. A to nebyt Todda, sedim tam nekde na kameni ještě ted. Po nekolika pouzitich verejnych zachodku jsem se dal dokupy.. Kazdopadne to stalo za to, opravdu by mne před par dnama v CR nenapadlo, ze dam Mt.Rose hned 2 dny po priletu. Za to vse vdecim Toddovi. V ramci regenerace jsme z Incline Village zamirili do mestecka Kings Beach, jehož nazev napovida, ze je blizko vody. I přes venkovni teploty v okoli Tahoe se v jezere koupou spise ti odvaznejsi - voda pochazi z ledovce, a nakych zavratnych teplot nedosahuje. Je to také jedno z nejhlubsich jezer na svete. Kazdopadne je to skvele místo pro nejruznejsi vodni sporty - zejména wakeboarding, kajak, kanoe.. A mají tady (pro me oci) takovej srandovni sport, ani nevim jak tomu rikaji, kazdopadne si predstavte prkno na surfovani, na kterem ale clovek stoji v prkenne pozici zahakly jako na snowboard a odrazi se padlem. Mne to prislo nudny, ale třeba to během leta vyzkousim...

Vecer jsem se setkal s pravoplatnou majitelkou domu Andreou (Todd si pronajima pouze jedno patro). Jeji manzel byl chirurg, a doktori se v USA mají vice nez dobře. Proto mají takovy velky dům s obrovskym pozemkem a vlastní asi 700m dlouhou prijezdovou cestou. Bohuzel jeji manzel před nekolika lety zemrel. Andrea je architektka v SF a velmi zajimavy clovek. Doufam, ze ji během leta zase potkam. U vecere mi vyrazili s Toddem dech, když mi jen tak mezi reci rekli, ze v jejich lese kolem domu (který se pokousi i pestovat, protože nektere stromy jsou napadene nemoci), je medved. Během nekolika vet jsem ale pochopil, ze to je u Tahoe celkem normalni věc. Medvedi tady jsou, ale jsou to pry „hodni“ medvedi - kazdopadne veta „There’s nothing to be scared of“ me proste neuklidnila. Gary, skvely clovek z dalsiho couchsurfingu, o kterem vam napisu v dalsim blogu, mi dokonce rikal, at zaviram dvere od domu, jinak tam vleze medved do lednicky :D

No, couchsurfing u Todda jsme zakoncili opravdu stylove - Todd a Andrea maji venkovni virivku, kterou jsme potrestali v noci - vsude byli hvezdy, které osvetlovali okolni hrebeny hor, krasa. Toddovi jsem opravdu moc vdecny za vse, co pro me udelal - ted zrovna odjel na mesic do Svedska, kde pobezi maraton (good luck man), ale v druhé pulce cervence se opet setkame - mame před sebou prece beh na Mt.Tallac!

Co me na USA mile prekvapilo - krome opravdu milych lidi (aspon v této lokalite), je ze kdekoliv si vzpomente, jsou k dispozici verejne zachody zdarma a internet zdarma. Berou to jako standart. Taky me prekvapilo, ze i když mají obri sidla a bohate domy, prakticky nikdy nic nezamykaji. Proste tady u Lake Tahoe se nejspis nekrade J Stopovat tady celkem není problem - lide jsou chapavi, protože pokud nemate auto, doprava je pomerne obtizna - TART busy jezdi jednak s velkym zpozdenim, jednak velmi zridka.

Uz budu koncit, kazdopadne uz mam dostatek nametu na další dva dily - v tom nejblizsim napisu něco o praci, o 2 nocich v hostelu a o dalsim couchsurfingu. V tom dalsim se dozvite, jak jsem se setkal s nejlepsimi trail bezci na svete diky promo akci Salamonu na Tahoe Rim Trailu a napisu par slov o mym prvnim bezeckem závode v USA, který dopadl nad ocekavani dobře :-) Stay tuned.

Rano pln sil, v pozadi Lake Tahoe v cele sve krase.

Posledni pripravy u auta, v pozadi jeden z vrcholu Mt.Rose.

Mt.Rose Wilderness. Porad vypadam celkem k svetu, ne?

Vrcholovy vyhled z Mt.Rose (3275 m.n.m.). V pozadi bile vrcholky Mt.Tallac.

Ja a Todd na vrcholu Mt.Rose

Z vrcholu Relay Peak.

Kings Beach.

Zaslouzeny relax ve venkovni hot tube u Todda.

USA_01: Cesta

Titulek, který vidite v nadpisu je znacne zavadejici, rozhodne si tady zadny americky sen neziju :-) Jak nekteri vite, odjel jsem na 3 mesice sam do USA, coz jsem mel v planu uz dyl a konecne jsem to podnikl. Asi vas nebude nijak zvlast hodne, co tenhle blog budete cist, proto se pokusim prispivat kvalitnim vytribenym slohem, aby mi aspon nejaci ctenari zbyli :-) Pokud nektera slova nebo vety nebudou davat smysl, je to proste tim, ze uz par dni cestinu takrka nepouzivam..

Jak zacit.. tohle je muj prvni a na dlouhou dobu asi poslední blog, do jiste miry si to pisu sam pro sebe, abych jednou videl, jak jsem se tady vlastne mel.

Cesta za legalni letni praci pro studenty do USA je poněkud strastiplna, kazdym rokem je tezsi sehnat praci a hlavne pracovni viza. Nejen, ze to stoji hodne energie a casu, ale taky hlavne penez. Ja jsem nemel ambice v USA zbohatnout, ale chtel jsem hlavne jet do nejake lokality, kde si prazdniny budu uzivat, potkam nove lidi, a budu delat, to co se me bavi nejvic, behat, chodit po horach, cestovat.. byt proste venku a ziskavat nove informace, zkusenosti a zazitky. Prvni volba padla na stat Montana, kde jsem mel dokonce sehnany job offer (nabidka prace, kterou potrebujete, aby jste na US ambasade mohli pozadat o studentske J-1 viza). Bohuzel mi job offer zamitli - pravidla pro udeleni viz jsou narocna, nebudu se tady o tom rozepisovat..(kazdopadne penize, které jsem za nej dal, jsem dosud nevidel  - slovensko, iga agency, divne ruske prijmeni, nedoporucuju:D).

No, abych tuhle nudnou uvodni část zrychlil, mel jsem stesti v nestesti - vyskytla se moznost pracovat u Lake Tahoe v Kalifornii, krasne horske jezero, které lezi necelých 2000 m.n.m., kolem jsou tritisicovky, v lete je tady i přes nadmořskou vysku vedro - na me az moc velke. A hlavne je to v podstate mekka trail runningu, vysokohorske turistiky a mountain bikingu. Zaroven je to relativne blizko San Franciscu, Sacramentu a Renu, takze zadna divocina :-) Takze jsem to vzal vsema deseti. I kulturni srdce tady vyzije, ruzne venkovni akce a koncerty jsou tady kazdy tyden.

No a ted uz jsem tady ctvrtej den, stihl jsem toho za ty 4 dny tolik, ze jsem uplne tema zazitkama naprosto pln. Odjezd ze Zdaru po louceni s rodinou a Andrejkou ve stredu vecer 13/6, 14/6 PRG-Paris-San Francisco. Naky ten casovy posun (-9h), na letisti v SF setkani s Jimem. Stary znamy meho dedecka - cestovatele. Deda mi zprostředkoval na první den a noc spani u Jima a Judy, coz bylo opravdu luxusni a mile setkani. Jim mi (jako velky stanfordsky patriot) nabidl prohlídku Stanfordske univerzity, coz se proste i přes brutální spankovy deficit neodmita. Videt jednu z nejprestiznejsich univerzit v USA byl velky zážitek, ackoliv se tam asi nikdy nepodivam jako student (skolne 50000 dollaru za sem (!!!)), moc se mi tam libilo. Je to obrovsky areal (v podstate v desitkach kilometru), kde je vse na jednom miste a fakulty nejsou rozhazene po meste, jak je to zvykem v CR. Uprostred historicky kampus, jednotlive budovy jsou pojmenovany po tech, kteri poskytli peníze. (Je to tam samy Hewitt, Packard atd, vzhledem k tomu, ze je to jen par metru od Palo Alto a slavného Sillicon Valley). Zrovna probihal slavnostni ceremonial absolventu v tech srandovních us habitech, mělo to kazdopadne styl.

Vecer mi Jim a Judy udelali typickou americkou grilovacku - burger, kukurice, brambory na grilu, kotel  fazoli. Tohle jidlo mi hodne rychle prirostlo k srdci :-) K tomu jsme si dali s Jimem dve piva a panaka Becherovky, kterou mu poslal deda.

Dalsi den ve 4 rano me Jim zavezl do města Oakland - v tehle oblasti vlastne nepoznate, kde jste - jestli v San Franciscu, Oaklandu, Palo Altu, San Jose ci Sillicon Valley - je to jedna obri aglomerace pospojovana mosty (nejznamejsi samozrejme Golden Gate, který není ale ani zdaleka nejvetsi…).

V Oaklandu jsem se rozloucil s Jimem (kteremu jsem byl vazne vdecny, ze se me na zacatek s Judy takhle ujali, jsou to skveli lide, který jsou na svůj vek mnohem vic energičtí, nez nekteri moji vrstevnici..) a zamiril na autobusove nadrazi spolecnosti Greyhound. No, co vam budu vypravet - citil jsem se jak ve hre GTA - na nadrazi jsem byl ja a asi 5 cernochu - hiphoperu, z nichž polovina mela trenky velikosti mych kalhot a druha polovina obri radio na rameni. Takze ja, 72kg „atlet“ s krosnou jsem byl celkem pest na oko. Kdyby tam nebyla ostraha, tak se celkem bojim. (jo, i tak jsem se bal.. :D) V USA totiž autobusem téměř nikdo necestuje - a když jo, tak  jsou to vetsinou chudsi vrstvy, mexicani atd. Kazdopadne jsem za ten den kolem SF poznal jak bohatstvi a přepych ctvrti okolo Atherton kousek od Stanfordu, tak i ulicky chudeho, posprejovaného Oaklandu. V USA každý den vidite propastne rozdily mezi obrimi terénními zrouty benzinu a lidmi, kteří mají mensi dům nez jejich auto.

Cesta autobusem ze San Francisca (resp.Oaklandu) do mestecka Truckee, které jiz lezi u vysněného Lake Tahoe, ubihala celkem dobře. Hlavne jsem se opet presvedcil, ze jde cestovat sam a stejne budete potkavat nove a nove lidi a poznavat další lidske osudy :-) 

Například cely let z Parize do SF jsem sedel vedle Paula - 26 let, puvodem ze SF, po skole se rozhodl odejit na Ukrajinu, ucit angličtinu za minim.penize (200 dolaru, co tam vydela za mesic, mi tady pokryje sotva par noci v nejlevnejsim hostelu..). 11 hodin v letadle uteklo mnohem rychlejc diky tomu, ze jsme velkou část letu diskutovali o vsem možným. No a jaka nahoda, zrovna jel taky k Lake Tahoe. Takze jsme hned vymenili kontakty a snad se ještě nekdy uvidime..

Zpet k ceste busem - tam se za tech 5 hodin stala snad jen jedna zajímavá. Potkal jsem tam 4 studenty, které jsem videl uz v letadle z Parize! :D (bylo to presne takovy to.. „hey guys - i am not so sure, but have we met before?“) .. Vyslo najevo, ze to jsou studenti z Rumunska a Moldavie, a budou pracovat přes leto asi 40km ode me. Takze další novi znami :-) V patek jsem se jeste stihl nahlasit zamestnavateli a pak jsem stihl rychlou prohlidku Squaw Valley - olympijskeho arealu, kde se olympiada konalaa tusim v roce 1960. Byl to zazitek, uz se tesim na pristi tyden, kdy bych tam mel bezet zavody :-)

 

No, myslim ze by to na muj první blogovej prispevek stacilo. Doufam, ze jste se skrz tohle vsechno prokousali  - jsem si jistej, ze další prispevky budou o dost zajimavejsi - urcite ten nejblizsi, ve kterem se dozvite o mem nejlepším couchsurfingu, co jsem kdy zazil a hlavne o tom, jak jsem 2 dny po priletu (-9h!!) dal 23,5km trailovej beh na 2 tritisicovky s couchsurferem Toddem, při kterem se na poslednich 5km ozvala kombinace „casovy posun+vysoka nadmořská vyska+brutální teplota (+30)+extremne zdrava vecere u Todda den předtím“ :D No, dopadlo to hezky cesky…

To jsem napověděl moc. Kazdopadne porad nevim, kde budu trvale bydlet (sháním pronajem, couchsurfing snu bohužel uz skoncil.. zrovna jsem v hostelu na par dni), ale i tak uz po par dnech vim, ze to stalo za to. I když jsem tady sam, tak potkávám každý den tolik lidi.. a nikdo z nich není ani tlustej ani neprijemnej.. Vetsinou me oslovuji sami, když vidi ze jsem cizinec a bavi se se mnou sami od sebe. No nic,

mejte se.

PS: Omlouvam se za tu stridavou diakritiku - chtel jsem psat bez, ale word me smejd jeden furt opravoval.. Další dil cekejte tak za 2 dny!

 Kampus na Stanfordske univerzite. Tam by se studovalo jedna radost.

 Jim a Judy, a skvela typicka americka vecere (vcelku zdrava). Thanks!

Americani (aspon u Lake Tahoe v Kalifornii) jsou vazne mili a s kazdym se bavi.

Ja a skupina studentu z Rumunska a Moldavie. Srandovni setkani.

Cestovat tak daleko a na tak dlouho sam, ma velke vyhody i nevyhody :-)

Squaw Valley. Olympijsky areal (1960) vcetne olympijskeho ohne.