LIVING THE DREAM. VOJTA V USA: USA_02: Mt.Rose and Relay Peak

Predstavte si, ze jdete na Snezku. Pak k tomu pridejte dalsich 400 vyskovych metru. Pak tu predstavu prepnete na to, ze na Snezce na 3 mesice zijete. … Pak si zkuste predstavit, ze z niceho nic jste v 30tkach teplotach, mate za sebou 9hodinovy casovy rozdil a z toho se seberete a bezite do 3300 mnm.

Tak jsem se asi citil ja po 2 dnech po priletu do USA. Myslim, ze v prvnim dilu meho blogu jsem skoncil navstevou olympijske vesnice Squaw Valley. Kolem jezera Lake Tahoe jezdi tzv. TART bus, kterym se tady dost často pohybuju, pokud zrovna nestopuju (coz delam cim dal casteji). TARTem jsem taky jel na vylet do Squaw Valley, ostatne TART bus je jedna z tech levnejsich veci u Tahoe (24h pass stoji 3.50).

K Lake Tahoe jsem jel s tim, ze mam sice praci, ale nemam trvale ubytovani, kde budu bydlet cele leto. Mozna se rozesmejte, ale jsem tady uz vic nez tyden a stále to trvale ubytovani nemam. Kazdopadne ke slovu se dostal jako vždy couchsurfing - a tentokrat jsem mel opravdu velke stesti. Po navsteve Squaw Valley jsem se setkal se skvelym couchsurferem Toddem, který ma stejne konicky jako ja - beh, kolo, hory a tak. Opravdu jsme si sedli, takze jsem u nej stravil 3 skvele dny. Todd zije kousek od města Truckee, cca v 2100 m.n.m. na krasnem kopci Jupiter Hill. Když jsem videl ty vyhledy, tak jsem se opravdu nemohl nabazit.

Hned první vecer mi Todd naserviroval luxusni, extremne zdravou (kdyby to videla Anda, tak by me pochvalila) veceri, která mi vazne chutnala!! (hur se s tim srovnal muj zaludek další den..). Během nekolikahodinove vecerni diskuze o vsem moznem jsme okamzite videli, ze mame co sdilet, proto plan byl jasny. Další den bereme camelbacky a vyrazime na horsky beh. Plan byl (pro me, vzhledem k tomu ze to bylo 2 dny po priletu) opravdu smely. Zacatek cca v 2400 m.n.m. kousek od vesnice Incline Village, kam jsme dojeli autem. Cil Mt.Rose (3275) - nejvyssi vrchol okoli Tahoe. Rano jsem se citil ještě trochu rozlamany z letu, ale byl jsem tak nadseny ze jsem na to brzo zapomnel. Nake pripravy (extremne hodne piti, coz je v této vysce + teplote potreba, oba jsme bezeli s cca 2L) a vyrazime. Tak krasne traily jsem zatím videl jen ve videech od Salamonu, krasne hory.. No proste parada. Potkavali jsme hodne turistu, kteří na Mt.Rose trekovali, takze nas celkem povzbuzovali :-)

Ve strmejsich casti vystupu jsme samozrejme prechazeli do trekovani, obcas proste bezet neslo. Zhruba po hodine a pul jsme uspesne stali na vrcholu - 3275 m.n.m. Odmenou nam byl krasny vyhled na všechny strany, dominantou samozrejme bylo Lake Tahoe a za nim cnici Mt.Tallac (cca 3200) - kam se doufam brzo také vypravime. Na druhé strane bylo videt město Reno - takove mensi Las Vegas „nechvalne“ zname pro svůj nocni život

Citil jsem se skvele, takze jsem trailovy sebeh poradne napalil, fakt jsem si to uzival. Na krizovatce zhruba v 2700 m.n.m. jsme se proto rozhodli pro další smely cin, nebezet zpet k autu, ale zkusit pokorit další kopec - Relay Peak (3135 m.n.m.). A tam to zacalo - jak jsem se citil skvele při behu na Mt.Rose, tak jsem se citil hrozne na Relay Peaku. Z niceho nic jsem nemohl nejen bezet, ale skoro ani jit. K tomu se pridali casti vystupu s trochou snehu, no mel jsem dost. Todd rikal, ze tomu rikaji oficialne něco jako vyskova nemoc - něco jineho je zacit zit v 2000 a něco jinyho je druhy den po priletu jit na 25km dlouhej trail beh J No, bojoval jsem. Ale 25-30°C ve stinu mi taky nepridavalo, krom toho se zacal ozyvat jet lag - byl jsem hrozne unaveny. Kazdopadne vrcholu jsme dosahli, ani nevim jak. Tam jsem si rikal, ze dolu k autu uz je to „jen“ sebeh dolu, z kopce to bezi prece kazdemu. Ukazalo se, ze ne. Par km jsem zkusil bezet, ale poslednich asi 5km uz jsme jen trekovali, na vic jsem proste nemel. A to nebyt Todda, sedim tam nekde na kameni ještě ted. Po nekolika pouzitich verejnych zachodku jsem se dal dokupy.. Kazdopadne to stalo za to, opravdu by mne před par dnama v CR nenapadlo, ze dam Mt.Rose hned 2 dny po priletu. Za to vse vdecim Toddovi. V ramci regenerace jsme z Incline Village zamirili do mestecka Kings Beach, jehož nazev napovida, ze je blizko vody. I přes venkovni teploty v okoli Tahoe se v jezere koupou spise ti odvaznejsi - voda pochazi z ledovce, a nakych zavratnych teplot nedosahuje. Je to také jedno z nejhlubsich jezer na svete. Kazdopadne je to skvele místo pro nejruznejsi vodni sporty - zejména wakeboarding, kajak, kanoe.. A mají tady (pro me oci) takovej srandovni sport, ani nevim jak tomu rikaji, kazdopadne si predstavte prkno na surfovani, na kterem ale clovek stoji v prkenne pozici zahakly jako na snowboard a odrazi se padlem. Mne to prislo nudny, ale třeba to během leta vyzkousim...

Vecer jsem se setkal s pravoplatnou majitelkou domu Andreou (Todd si pronajima pouze jedno patro). Jeji manzel byl chirurg, a doktori se v USA mají vice nez dobře. Proto mají takovy velky dům s obrovskym pozemkem a vlastní asi 700m dlouhou prijezdovou cestou. Bohuzel jeji manzel před nekolika lety zemrel. Andrea je architektka v SF a velmi zajimavy clovek. Doufam, ze ji během leta zase potkam. U vecere mi vyrazili s Toddem dech, když mi jen tak mezi reci rekli, ze v jejich lese kolem domu (který se pokousi i pestovat, protože nektere stromy jsou napadene nemoci), je medved. Během nekolika vet jsem ale pochopil, ze to je u Tahoe celkem normalni věc. Medvedi tady jsou, ale jsou to pry „hodni“ medvedi - kazdopadne veta „There’s nothing to be scared of“ me proste neuklidnila. Gary, skvely clovek z dalsiho couchsurfingu, o kterem vam napisu v dalsim blogu, mi dokonce rikal, at zaviram dvere od domu, jinak tam vleze medved do lednicky :D

No, couchsurfing u Todda jsme zakoncili opravdu stylove - Todd a Andrea maji venkovni virivku, kterou jsme potrestali v noci - vsude byli hvezdy, které osvetlovali okolni hrebeny hor, krasa. Toddovi jsem opravdu moc vdecny za vse, co pro me udelal - ted zrovna odjel na mesic do Svedska, kde pobezi maraton (good luck man), ale v druhé pulce cervence se opet setkame - mame před sebou prece beh na Mt.Tallac!

Co me na USA mile prekvapilo - krome opravdu milych lidi (aspon v této lokalite), je ze kdekoliv si vzpomente, jsou k dispozici verejne zachody zdarma a internet zdarma. Berou to jako standart. Taky me prekvapilo, ze i když mají obri sidla a bohate domy, prakticky nikdy nic nezamykaji. Proste tady u Lake Tahoe se nejspis nekrade J Stopovat tady celkem není problem - lide jsou chapavi, protože pokud nemate auto, doprava je pomerne obtizna - TART busy jezdi jednak s velkym zpozdenim, jednak velmi zridka.

Uz budu koncit, kazdopadne uz mam dostatek nametu na další dva dily - v tom nejblizsim napisu něco o praci, o 2 nocich v hostelu a o dalsim couchsurfingu. V tom dalsim se dozvite, jak jsem se setkal s nejlepsimi trail bezci na svete diky promo akci Salamonu na Tahoe Rim Trailu a napisu par slov o mym prvnim bezeckem závode v USA, který dopadl nad ocekavani dobře :-) Stay tuned.