LIVING THE DREAM. VOJTA V USA: USA

Titulek, který vidite v nadpisu je znacne zavadejici, rozhodne si tady zadny americky sen neziju :-) Jak nekteri vite, odjel jsem na 3 mesice sam do USA, coz jsem mel v planu uz dyl a konecne jsem to podnikl. Asi vas nebude nijak zvlast hodne, co tenhle blog budete cist, proto se pokusim prispivat kvalitnim vytribenym slohem, aby mi aspon nejaci ctenari zbyli :-) Pokud nektera slova nebo vety nebudou davat smysl, je to proste tim, ze uz par dni cestinu takrka nepouzivam..

Jak zacit.. tohle je muj prvni a na dlouhou dobu asi poslední blog, do jiste miry si to pisu sam pro sebe, abych jednou videl, jak jsem se tady vlastne mel.

Cesta za legalni letni praci pro studenty do USA je poněkud strastiplna, kazdym rokem je tezsi sehnat praci a hlavne pracovni viza. Nejen, ze to stoji hodne energie a casu, ale taky hlavne penez. Ja jsem nemel ambice v USA zbohatnout, ale chtel jsem hlavne jet do nejake lokality, kde si prazdniny budu uzivat, potkam nove lidi, a budu delat, to co se me bavi nejvic, behat, chodit po horach, cestovat.. byt proste venku a ziskavat nove informace, zkusenosti a zazitky. Prvni volba padla na stat Montana, kde jsem mel dokonce sehnany job offer (nabidka prace, kterou potrebujete, aby jste na US ambasade mohli pozadat o studentske J-1 viza). Bohuzel mi job offer zamitli - pravidla pro udeleni viz jsou narocna, nebudu se tady o tom rozepisovat..(kazdopadne penize, které jsem za nej dal, jsem dosud nevidel - slovensko, iga agency, divne ruske prijmeni, nedoporucuju:D).

No, abych tuhle nudnou uvodni část zrychlil, mel jsem stesti v nestesti - vyskytla se moznost pracovat u Lake Tahoe v Kalifornii, krasne horske jezero, které lezi necelých 2000 m.n.m., kolem jsou tritisicovky, v lete je tady i přes nadmořskou vysku vedro - na me az moc velke. A hlavne je to v podstate mekka trail runningu, vysokohorske turistiky a mountain bikingu. Zaroven je to relativne blizko San Franciscu, Sacramentu a Renu, takze zadna divocina :-) Takze jsem to vzal vsema deseti. I kulturni srdce tady vyzije, ruzne venkovni akce a koncerty jsou tady kazdy tyden.

No a ted uz jsem tady ctvrtej den, stihl jsem toho za ty 4 dny tolik, ze jsem uplne tema zazitkama naprosto pln. Odjezd ze Zdaru po louceni s rodinou a Andrejkou ve stredu vecer 13/6, 14/6 PRG-Paris-San Francisco. Naky ten casovy posun (-9h), na letisti v SF setkani s Jimem. Stary znamy meho dedecka - cestovatele. Deda mi zprostředkoval na první den a noc spani u Jima a Judy, coz bylo opravdu luxusni a mile setkani. Jim mi (jako velky stanfordsky patriot) nabidl prohlídku Stanfordske univerzity, coz se proste i přes brutální spankovy deficit neodmita. Videt jednu z nejprestiznejsich univerzit v USA byl velky zážitek, ackoliv se tam asi nikdy nepodivam jako student (skolne 50000 dollaru za sem (!!!)), moc se mi tam libilo. Je to obrovsky areal (v podstate v desitkach kilometru), kde je vse na jednom miste a fakulty nejsou rozhazene po meste, jak je to zvykem v CR. Uprostred historicky kampus, jednotlive budovy jsou pojmenovany po tech, kteri poskytli peníze. (Je to tam samy Hewitt, Packard atd, vzhledem k tomu, ze je to jen par metru od Palo Alto a slavného Sillicon Valley). Zrovna probihal slavnostni ceremonial absolventu v tech srandovních us habitech, mělo to kazdopadne styl.

Vecer mi Jim a Judy udelali typickou americkou grilovacku - burger, kukurice, brambory na grilu, kotel fazoli. Tohle jidlo mi hodne rychle prirostlo k srdci :-) K tomu jsme si dali s Jimem dve piva a panaka Becherovky, kterou mu poslal deda.

Dalsi den ve 4 rano me Jim zavezl do města Oakland - v tehle oblasti vlastne nepoznate, kde jste - jestli v San Franciscu, Oaklandu, Palo Altu, San Jose ci Sillicon Valley - je to jedna obri aglomerace pospojovana mosty (nejznamejsi samozrejme Golden Gate, který není ale ani zdaleka nejvetsi…).

V Oaklandu jsem se rozloucil s Jimem (kteremu jsem byl vazne vdecny, ze se me na zacatek s Judy takhle ujali, jsou to skveli lide, který jsou na svůj vek mnohem vic energičtí, nez nekteri moji vrstevnici..) a zamiril na autobusove nadrazi spolecnosti Greyhound. No, co vam budu vypravet - citil jsem se jak ve hre GTA - na nadrazi jsem byl ja a asi 5 cernochu - hiphoperu, z nichž polovina mela trenky velikosti mych kalhot a druha polovina obri radio na rameni. Takze ja, 72kg „atlet“ s krosnou jsem byl celkem pest na oko. Kdyby tam nebyla ostraha, tak se celkem bojim. (jo, i tak jsem se bal.. :D) V USA totiž autobusem téměř nikdo necestuje - a když jo, tak jsou to vetsinou chudsi vrstvy, mexicani atd. Kazdopadne jsem za ten den kolem SF poznal jak bohatstvi a přepych ctvrti okolo Atherton kousek od Stanfordu, tak i ulicky chudeho, posprejovaného Oaklandu. V USA každý den vidite propastne rozdily mezi obrimi terénními zrouty benzinu a lidmi, kteří mají mensi dům nez jejich auto.

Cesta autobusem ze San Francisca (resp.Oaklandu) do mestecka Truckee, které jiz lezi u vysněného Lake Tahoe, ubihala celkem dobře. Hlavne jsem se opet presvedcil, ze jde cestovat sam a stejne budete potkavat nove a nove lidi a poznavat další lidske osudy :-)

Například cely let z Parize do SF jsem sedel vedle Paula - 26 let, puvodem ze SF, po skole se rozhodl odejit na Ukrajinu, ucit angličtinu za minim.penize (200 dolaru, co tam vydela za mesic, mi tady pokryje sotva par noci v nejlevnejsim hostelu..). 11 hodin v letadle uteklo mnohem rychlejc diky tomu, ze jsme velkou část letu diskutovali o vsem možným. No a jaka nahoda, zrovna jel taky k Lake Tahoe. Takze jsme hned vymenili kontakty a snad se ještě nekdy uvidime..

Zpet k ceste busem - tam se za tech 5 hodin stala snad jen jedna zajímavá. Potkal jsem tam 4 studenty, které jsem videl uz v letadle z Parize! :D (bylo to presne takovy to.. „hey guys - i am not so sure, but have we met before?“) .. Vyslo najevo, ze to jsou studenti z Rumunska a Moldavie, a budou pracovat přes leto asi 40km ode me. Takze další novi znami :-) V patek jsem se jeste stihl nahlasit zamestnavateli a pak jsem stihl rychlou prohlidku Squaw Valley - olympijskeho arealu, kde se olympiada konalaa tusim v roce 1960. Byl to zazitek, uz se tesim na pristi tyden, kdy bych tam mel bezet zavody :-)

No, myslim ze by to na muj první blogovej prispevek stacilo. Doufam, ze jste se skrz tohle vsechno prokousali - jsem si jistej, ze další prispevky budou o dost zajimavejsi - urcite ten nejblizsi, ve kterem se dozvite o mem nejlepším couchsurfingu, co jsem kdy zazil a hlavne o tom, jak jsem 2 dny po priletu (-9h!!) dal 23,5km trailovej beh na 2 tritisicovky s couchsurferem Toddem, při kterem se na poslednich 5km ozvala kombinace „casovy posun+vysoka nadmořská vyska+brutální teplota (+30)+extremne zdrava vecere u Todda den předtím“ :D No, dopadlo to hezky cesky…

To jsem napověděl moc. Kazdopadne porad nevim, kde budu trvale bydlet (sháním pronajem, couchsurfing snu bohužel uz skoncil.. zrovna jsem v hostelu na par dni), ale i tak uz po par dnech vim, ze to stalo za to. I když jsem tady sam, tak potkávám každý den tolik lidi.. a nikdo z nich není ani tlustej ani neprijemnej.. Vetsinou me oslovuji sami, když vidi ze jsem cizinec a bavi se se mnou sami od sebe. No nic,

mejte se.

PS: Omlouvam se za tu stridavou diakritiku - chtel jsem psat bez, ale word me smejd jeden furt opravoval.. Další dil cekejte tak za 2 dny!