LIVING THE DREAM. VOJTA V USA: September 2012

Posledni dny u Lake Tahoe byly proste hekticke. Ani jsem nemel cas, natoz energii napsat nejaky blog - vsechno utikalo hrozne rychle. Jeste driv, nez jsem si to stihl uvedomit, jsme autem s Kabim prejizdeli hreben hor a vyhled na jezero se mi definitivne uzavrel vstric 3000km road tripu! O tom ale az pozdeji.

Prijde mi to jako vecnost, co jsem od jezera odjel, nicmene se pokusim nastinit aspon stripky z mych poslednich zazitku pred odjezdem. Posledni tyden jsem samozrejme lehce onemocnel, takze s horama a behanim uz byl utrum, nicmene jsem se snazil jeste neco vydelat + se pomalu loucit se vsemi (coz se mi samozrejme nepovedlo). V patek jsem mel posledni pracovni den, zakonceny ve velkem stylu xx zdarma pivy a panakem s sefkucharem :-) Naposledy jsem si uzival skveleho jidla zdarma a naposledy jsem zazival zbesilou nocni jizdu na kole s celovkou domu.

Na sobotu jsem toho moc nenaspal, coz vyustilo v mensi bolehlav a jeste neprijemnejsi snahu o rychle sbaleni meho trimesicniho zivota tady. V poledne jsem mel sraz s Garym a Jimou, vratil jsem jim pujcene kolo, koupili jsme burritos a nejake sandvice a vyrazili na jejich plachetnici na jezero. Gary a Jima jsou opravdu obdivuhodne aktivni lidi, ani sekundu zivota nepromarni :-) Bylo to poprve, co jsem byl na velke vode na tak obrovske plachetnici. Gary se ale osvedcil jako zkuseny kapitan a byl to skvely zazitek. Vubec jsem necekal, ze se plachetnice muze diky pusobeni vetru tak hodne naklanet, chvilema jsem mel pocit, ze se snad prevratime. Bylo krasne videt par „hodin“ pred odjezdem vsechna mista a hory, na kterych jsem byl, z jine perspektivy (z hladiny jezera). Nekolik hodin na jezere ubehlo rychleji nez jsme si pripousteli a ja uz jsem sedel v Tahoe City a cekal na autobus do Truckee. Naposledy jsem si uzil klasicke 10-15min zpozdeni a v Truckee jsem se potkal s Toddem, u ktereho jsem stravil posledni den a noc, protoze v nedeli rano bych stejne musel do Truckee do Hertze vyzvednout pronajate auto. Bylo to pro me az symbolicke zakoncit zivot u Lake Tahoe presne stejne, jak jsem ho zacal. Je neuveritelne, jak moc to uteklo - mne i Toddovi to prislo jako vcera, kdy jsme sedeli na terase jeho krasneho domu a pritom utekly 3 mesice zivota.

S Toddem jsme cestou z Truckee k nemu na Juniper Hill skocili do reky, ktera ma v zari dokonalou teplotu. Ja jsem se neprevlikal do plavek, protoze jsem netusil, ze to bude na regulerni plavani, nicmene po vterinove snaze zustat suchy uz jsem plaval v po hlavu hluboke vode! Krasne osvezeni. Po veceri jsme si sedli k mape a zacali trochu planovat muj road trip s Kabim - Todd mi daval cenne rady, kam jet, kam ne atd. S Kabim jsme to totiz pojali vice nez spontanne. Nase veskera domluva se sestavala z casu, kdy jsem ho mel vyzvednout : 9/9/2012 v 2:51 PM na Reno Airport. Vedeli jsme zhruba kam pojedeme, ale nemeli jsme ani mapy ani GPS, proste jen my, auto a cesta do nekam :-)

Vecer s Toddem jsme zakoncili (stejne jako prvni navstevu pred 3 mesici) ve venkovni virivce pod nebem plnym hvezd (i 2 padajicich) s plany vstat rano brzo a stihnout jeste posledni beh u Tahoe :-) To se nam zazrakem povedlo, v 8 uz vyjizdime k Dry Lake, kde jsme stihli asi 10km po krasnych trailech kolem Juniper Hillu. Potom uz mi nezbylo nic jineho, nez celit realite odjezdu - Todd me hodil do Truckee do pobocky Hertze, kde jsem si vyzvedl muj „domov“ na dalsi tyden - Nissana Sentru :D

Po rychlem seznameni s automatickou prevodovkou uz jsem ukrajoval desitky kilometru po americke highway az do mesta neresti v Nevade - Rena. Nemel jsem zadne mapy ani GPS, jen jsem vedel, ze se musim dostat na letiste a to se mi i pri spatnem odboceni na 4-proude dalnici, nejakym zazrakem povedlo. Po odmitnuti narukovani do armady (na letisti tam zjevne meli vojaci nejake promo) uz jsem chvili po treti odpoledni vital Kabiho. O tom ale zase az priste!