Po poslednim prispevku bez sportu si na sve prijdou opet
milovnici hor, behani nebo jakehokoliv jineho sportu (ale i ostatní -
samozrejme). Co je skvele na mem „treninku“ tady v USA je, ze to vlastne
vůbec nepovazuju za trenink - dost často moje bezecke treninky predstavuji
pouze zpusob dopravy - jak se dostat na mista, kam jinak nejde nebo proste na
mista, ktera chci navstivit.
Vzhledem k tomu, ze mam hrozne moc rad hory, za
poslednich 7 let jsem po Evrope prochodil/prolezl nespocet pohori a vrcholu, se
snazim vyuzivat okoli Lake Tahoe naplno. Docela casto tady praktikuju
v jednom treninku/vyletu kombinaci „kolo+beh+trek“, kdy vyrazim
z domu na kole, to necham vetsinou v nejakem prusmyku zamcene u
stromu a dal uz vybiham po svých, pricemz v nejstrmejsich mistech
prechazim do chuze a třeba i par kilometru jen trekuju. Nemyslete si, ze jsem
nejaky blazen, který jel do USA a jen tady beha - tak hodne pisu o horach a
behani, prave proto ze to mam rad a jsou to pro me skvely zazitky - byt tady
v tech horach a terenech. Ziju tady jinak normalni studentsky život
zahrnujici i pivo, jezero, hudbu a další srandy :-) Nekdy je to pivo dokonce i
zdarma - vcera v 11 vecer, když jsme finisovali v praci, za nama
prisel jeden „server“ s nabidkou jakehokoliv drinku, která se neodmita.
Vzhledem k teplote mistnosti (vysoka), v ktere pracujeme, jsem téměř
vykrikl „Beeeer, please. Please!“ Cekal jsem, ze se za chvili objevi
s klasickym mensim slabym americkym pivem - ale on prekvapil - donesl mi kvalitni 1L nadobu plnou piva!
Takze poslední hodina práce utekla jako nic!
To jsem trochu odbehl od nazvu meho dnesniho blogu. Jak jsem
nakousl minule, jednim z nejnavstevovanejsich mist u Lake Tahoe, je
Emerald Bay. Je to krasna zatoka, ve které je jeste maly ostruvek, a nad
kterou cni Eagle Falls (vodopady). Ve stredu volny den - plan jasny - dojet na
kole do Emerald Baye (cca 20km) - zkouknout zaliv, vodopady a vydat se na
horsky beh po Eagle trailu, k Eagle Lake a dal az kam to pujde. Tentokrat
vstavam prekvapive vcas, davam par tortill s nutellou (moje standartni
sportovni snidane) a vyjizdim směr EB. Od kola jsem si sliboval, ze nebude
zdaleka tak narocne jako na Barker Pass (10km stoupani), to jsem se ale
prepocital. Minul jsem dva jiné zalivy (Meeks Bay, Rubicon Bay), kde to bylo
nahoru/dolu a pak zacalo stoupani do D.L.Bliss Passu, které na mem ori, (který
sam radi stylem - „z lehkeho prevodu sam na tezsi“ - coz je dost deprimujici),
bylo znacne unavujici. Po prujezdu prusmykem jsem minul D.L.Bliss State Park -
který me nadchnul - plny pisku a obrich rozhazenych kamenu, urcite se tam nekdy
vice podivam. Emerald Bay na první pohled splnil, co jsem od nej ocekaval -
krasa prirody mi opet téměř vyrazila dech. Po par desitkach minut vyrazim na
bezeckou část - u Eagle Lake jsem asi po 20 minutach, osvezuju se, sklizim par
obdivnych pohledu turistu jdoucich pouze k Eagle Lake a vyrazim dal směr
Dicks Peak (3040 mnm). To jsem se ale prepocital - trail je tak strmy a kamenity, ze nejde
vůbec bezet a trekovani me dnes nejak nebavi.. Kenny se ale s pozvankou na
odpoledni frisbee neozyva a tak postupuju dal. V cca 2350 mnm me to zase
zacina bavit - trail uz je vlnity a opet bezim. Cestou potkavam několik skupin
lidi, kteří trail trekuji s velkym batohem několik dni - vetsinou mi
tleskaji a bavi se se mnou, same prijemne setkani. Pomalu ale dochazi voda a
energie a ja se utvrzuji v nazoru, ze vrchol Dicks Peaku dnes nepokorim (i
tak by to byl ale asi tak 35km beh, takze to byl v kombinaci s kolem
dost smely plan…). Místo toho ale lezu alespon na bezejmenny kamenity vrchol ve
vysce 2625 mnm a cestou dolu uz je to bezecky trailovy koncert. I tak to ale vydalo
asi na 40km na kole a 20km horskeho behu. Dicks Peak urcite pokorim
v nejblizsich tydnech - mozna uz v sobotu, kdy s Toddem a jeho
kamaradem Mikem vyrazime na beh/hike na Mt.Tallac (2970mnm), který je par km od
Dicks Peaku.
Den pote, ve ctvrtek, mi prisly nove bezecke boty Salomon,
ale i diky Toddovi (viz druhy dil blogu o Mt.Rose) se drzim zpet a relaxuji po
narocne strede. Todd se před par dnama vratil z mesicni cesty do Svedska a
ve ctvrtek me pozval k sobe do Truckee, spolecne jsme vyrazili na hudebni
festival Truckee Thursdays. Jde o malou akci, která se porada během prazdnin
v Truckee každý ctvrtek. Je bajecne videt, jak lide tady navzajem pro sebe
vytvari nejaky program - každý ctvrtek zavrou celou hlavni ulici v Truckee
autum, během hodiny vyroste nespocet stanku s jidlem, pitim, oblecenim
nebo třeba handmade vecmi... A hlavne beer garden + music stage - každý ctvrtek
zde hraje par hudebnich skupin z okoli. Jinak do beer garden pousti jen
nad 21 let a tohle pravidlo si vsude vcetne baru a vstupu do klubu celkem
prisne drzi. Jinak to na Truckee Thursdays byla fakt skvela zkusenost a zazitek
- jedine co me mrzi je, ze jsem si blbec vzal fotak s vybitou baterkou. Na
to, ze v Truckee zije 6000 lidi, jsem mel pocit, ze na tom festivalu musí
byt snad cele město - fakt tam bylo hodne lidi. Potkal jsem tam dokonce Billa a
par clenu jeho kapely. A krome vybite baterky me trochu trapila i cena piva, 5
$ - tentokrat to zadarmo hold nebylo :-)
V poslednim odstavci navazu na minuly blog, kdy jsem
psal o setkani s medvedem a další zveri. Budu uprimny - z medvedu uz
takovy strach nemam, asi jsem uveril, ze jsou tady téměř neskodni (smich). Za
to dnes me v praci vystrasil Cody - zrovna jsme odpocivali venku při
stridajicim se desti a slunicku (dnes totiž byl první den po vice nez mesici
tady, kdy trochu sprchlo..). Licil jsem Codymu moje bezecke zazitky
s medvedem a jelenem. V tom jsem si vzpomnel, ze jsem na poslednim
behu videl nejake vetsi zvire tak 2 m na prave strane ode me, ale bylo prilis
rychle tak uz jsem zahledl jen hnedy zadek (to zni vtipne, ted jsem si to
uvedomil :D ) a ocas. Myslel jsem si, ze to byla pouze nejaka velka liska nebo
tak - vůbec jsem tomu nevenoval pozornost. A dnes mi Cody řekl, ze se tady u
Tahoe obcas vyskytuji i „mountain lioni“ = pumy! Takze mam noveho strasaka :-)
Kazdopadne nevim, jestli to co jsem zahlidl ja, byla puma, spis bych to tipoval
na kojota - kterych je tady také dost. Abych vas ale nestrasil, nic mi tady
nehrozi - není to jako les mezi Zdarem a Racinem - ty rozlohy tady jsou obrovske
a abych narazil na nejakou pumu, to by musela byt joo nahoda. Kdyby to nekoho
zajimalo - tak
tady je odkaz na seznam „pro nas exotickych“ zvirat, která kolem
Lake Tahoe ziji.
Vojto, seš drak....klobouk dolů
ReplyDeletekterý sam radi stylem - „z lehkeho prevodu sam na tezsi“ :-) jojo, to znam ze sveho cerneho citybiku:) teprve ted jsem si poradne vsim te fotky tvyho kola v predminulem clanku,..vypada skvele! jak nas starej traction...
ReplyDeletehttp://designyoutrust.com/2012/04/life-is-like-riding-a-bicycle/
Vojto, lepší články by člověk těžko hledal i v National Geographic. Mazec. Hele už se těším na společnej "trail" po Vysočině a jdu trénovat, abych Ti stačil. Ať se nadále daří!
ReplyDelete