USA_14: Lost Lake & plány

Po vycerpavajicich pondelnich zazitcich v horach, jsem si rekl, ze si dam od hor par dni pauzu. Hodne jsem zacal plavat - je to pro me takova trochu terapie behem pracovni doby, prece jen treti mesic tehle super kreativni prace uz je na me trochu poznat a priznam se - trochu odpocitavam pracovni dny do konce! (13, oh yeah) U Lake Tahoe je programu jeste na dalsich nekolik let zivota, ale no more dishwashing please! Kazdy den v praci je ze zakona povinna 30min pauza - a to je presne ta chvile, kdy na sebe hazu plavky a skacu do jezera hned vedle mola, kde si spokojeni zakaznici pochutnavaji na nejakych kulinarskych zazracich nasich kucharu.

V sobotu jsem mel dalsi den volna a i pres muj plan dat si od hor tyden pauzu, to nakonec tak nak nevyslo. Puvodne jsem mel v planu cely den stravit mountain bikingem ve zdejsich dokonalych terenech (to je jedna z veci, které me mrzi - ze tady nemam poradne celoodpruzene kolo na sjizdeni tehle vysperkovanych mtb cest!), JP - s kterym jsem ´mel vyrazit ale nakonec nemohl. Takze jsem popadl mapu a naplanoval vylet k zapadlemu jezeru hluboko v Desolation Wilderness - nazev vice nez vypovidajici - Lost Lake. Tam a zpet jsem nameril 31,64km, které zajistovaly dostatecnou vyzvu! Priznam se, ze jsem necekal zadne hory - no a nakonec jsem se i trochu (trochu hodne) zapotil. Lost Lake Trail zacina jako odbocka z olympijskych biatlonovych trati v Tahome - vede hustym lesem plnym obrich pohazenych kamenu, trail se meni kazdych par stovek metru - od mekke hliny pres pisek, sterk az po blato, vodu a kameny! Krasa! Potom, co zjistuji ze jsem zapomnel mapu doma si uvedomuji, ze jsem zjevne tak trochu prehlidl vrstevnice - jezero lezi na „useknute“ hore cca v 2370, takze me ceka par stovek vyskovych metru… Nijak to nehrotim a uzivam si - na chvili odbocuji z trailu a davam si volnym lehouckym lezenim takovou mensi skalu, pod kterou jsem totiz uvidel tri krosny. Lidske duse musi byt nahore! Na skale s krasnym vyhledem na okolni lesy, hory, skaly a dalsi paseku pro oci, potkavam 3 borce o trochu starsi nez jsem ja - s mymi pevnymi zaklady nemciny okamzite vetrim sousedy. Borci trekuji kolem Lake Tahoe a cestuji po Californii. Zajimave - Kalifornie neni draha jen pro cechy, ani oni tady pry zadni kralove nejsou… Travim s nimi asi pul hodky, v duchu si rikam, ze mi trochu chybi nejaky poradny prechod s krosnou, staveni stanu atd. Davam jim poslednich par rad ohledne medvedu, trochu je strasim s pumou a vyrazim k Lost Lake. Zpet dolu je to koncert, v tech chvilich lituju, ze nemam GoPro kameru, resp zvazuji koupi :D Jen co se dostavam na poslednich asi 6 km po cyklostezce domu, prichazi drtiva krize - ale dobehl jsem to cele…

Malem bych zapomnel - v patek me cekalo v praci prijemne prekvapeni. Nejdriv za mnou prisel sefkuchar, ze mi gratuluje - ze me videl v novinach. A pak muj spolupracovnik Carson vytasil noviny, kde je na titulni strance sportovni rubriky foto se mnou - z toho pokusu o prekonani TRT rekordu. Carson to vylepil v kuchyni v praci na zed, tak si to vsichni ctou (ale jako spravni amici jsou lini a hodne z nich si precte jen titulek a zjevne si nekteri mysli, ze jsem bezel celych 165 mil :D) Takze svuj cil za morem jsem splnil - trvalo to teda vic nez 2 mesice, ale nakonec jsem se do tech novin dostal no. Konecne muzu domu!

V nasledujicich 3 tydnech, které mi zbyvaji u Lake Tahoe mam v planu (krome prani pradla, ktere se hlasi o slovo) jeste nekolik vrcholu, jeden den si si uzit poradny mountain biking, urcite jeste vyrazit na kajak nebo kanoi atd! A snad uz to nezakriknu (melo by to vyjit) - cca 7-8/9 koncim v praci, 9/9 vyzvedavam na letisti v Renu Kabiho a do 15/9 nas ceka mensi road trip po Kalifornii!  15-16/9 se snad setkam jeste s Jimem a Judy, u kterych bych mel stravit poslední noc v San Franciscu, 17/9 odlet, 8 hodin v Amsterdamu a 18/9 CR!

Vecerni Lake Tahoe, mezi temti lodmi vzdycky plavu o prestavce :-)

Vskutku teren spise pro medveda, nez pro cloveka.

Kameny a skaly, kam se podivas.

Lost Lake, 2370mnm

Mensi energeticka svaca s vyhledem na LT

Moje nove "opaleni" po 32km

noviny v praci :D

USA_13: Tahoe Rim Trail Speed Record Attempt

Uz pred nekolika mesici jsem vedel, ze letosni narozeniny nebudou probihat uplne klasicky - prece jenom jsem od vsech znamych a blizkych dost daleko.  Ale ze je proziju takovym stylem, jakym jsem mel stesti je prozit - to jsem fakt necekal! Akce a zavodu, o kterych jsem před par mesici maximalne cetl na Irunfar.com, jsem byl ted primo soucasti!

Jak jsem nakousl v poslednim dile, mel jsem to stesti, ze jsem se pred mesicem na zavodech seznamil s Garym Gellinem, ktery v pondeli vedl skupinu profi ultra bezcu, ktera mela za cil prekonani rekordu Tahoe Rim Trailu - 270km dlouheho trailu vedouciho kolem Lake Tahoe. Hned ze zacatku musim rict, jak obdivuji Garyho pripravenost na celou akci - v cele akci bylo zapojeno vice nez 40 lidi, vice nez 10 aut, dodavek, novinaru, fotografu atd atd - hlavne ale pratele a rodiny ctyr hlavnich akteru - Garyho, Victora Ballesterose, Adama Heweyho a Bena Lewise. Fakt je to inspirativni, kolik casu, energie a penez jsou lide ochotni obetovat, jen aby zazili něco vyjimecneho a nakonec „trpeli“ nekolik desitek hodin behu v horach mezi 1890 - 3150 mnm. Beh v horach, vlastne nejen beh, ale jakykoliv pohyb, je samozrejme o fyzicke kondici, ale i o vuli a hlave - o cemz jsme se sami ten den presvedcili, byly to neskutecne zazitky a silne pribehy!

Garyho plan prolomit Kilianuv rekord (viz minuly dil) byl jasny. Je dost tezke byt rychlejsi nez Kilian Jornet, proto jejich cil byl byt efektivnejsi - co nejkratsi pauzy na obcerstvovackach a zadny spanek (Kilian spal dle ruznych zdroju az několik hodin!). Ve hre bylo take zhruba 20 paceru = vodicu,  vcetne me. Gary a spol. vyrazili z Tahoe City smer Twin Peaks v pondeli v 5:30 rano, tak aby pokud mozno museli v horach stravit jen jednu noc a dokoncit trail dalsi den kolem osme vecerni. To se nakonec nepovedlo, ale mezi tim se toho udalo hrozne moc!

V pondeli rano jsem pomerne rozlamany. V nedeli jsem mel totiz vecerni smenu v praci, skoncil před pulnoci a co cert nechtel, po ceste domu se mi porouchal retez na kole takovym zpusobem, ze jsem se do postele dostal az kolem první ranni. V 9:15 me vyzvedava Brian a Janet - Brian je druhy pacer prideleny na muj usek a Janet je posadka na naší obcerstvovacce, ktera pro bezce musí prefiltrovat vodu. Autem jedeme do Emerald Baye, odkud uz musime po svych. Muj usek totiz vede napric 100% divokymi horami - Desolation Wilderness, meri cca 27km a stoupa temer do 3000 mnm. Hacek je ovsem v tom, ze na zacatek meho useku nevedou silnice, tudiz tam musime dotrekovat/dobehnout. Volime spise rychlou chuzi nez beh a po 10km přes vrchol Maggies Peak jsme konecne u jezera Fontanillis Lake akorat vcas! Dostavame totiz zpravu, ze borci bezi skvele - maji k dobru 10 min oproti ocekavanemu casu.. Proto rychle filtrujeme xx  gallonu vody, ja do sebe cpu poslední energii v podobe toastu s nutellou a uz vidime ze skaly sbihat Garyho ve strojove presnem tempu a za nim celou skupinu. Co se delo na obcerstvovacce jsem fakt nechapal - tihle borci jsou proste profici - tak rychle jsem nikdy nikoho nevidel vymenit camelbacky, nacpat do kapes par gelu a zase pokracovat v behu! Ani jsem se nerozkoukal a nepozdravil se vsema, a uz jsem prijimal gratulace k dnesnim narozeninam a stoupal na nejvyssi bod naseho useku - Dicks Peak. Gary ma kazdou mili zmerenou a presne kontroluje tempo. Uzivam si, kdyz potkavame trekare a turisti s krosnama, kteri jdou usek několik dni a ustupuji nam z cesty a s nevericimi pohledy nam fandi. Samozrejme nevi, ze ja jsem jen pacer na 30km a proto mi fandi taky, jako kdybych bezel cely trail! :D 

Zapomnel jsem zminit, ze v tu dobu uz v sobe mají borci vic nez 50km v horach - a nejhlasiteji dycham samozrejme ja! Nicmene do kopce mi to jde prekvapive dobre, hlavne prudke casti nebezime, ale v podstate „vybihame“ chuzi :D (takzv. power-hiking, kdy si pomahate rukama u kolen, je to v podstate chuze srovnatelne rychla s pomalym behem do kopce). Neprestavam se divit, jak se vsichni tihle borci uplne prirozene pri behu bavi, ji a pijou. Ja mam problem s kazdym gelem, který si chci z camelbacku vytahnout a snist :D Coz je zpusobeny trochu i tim, ze mam docela plne ruce - v jedne ruce svoji „rezervni“ flasku s vodou, v druhé Garyho, abych mu trochu ulehcil. Po relativne technickem sebehu z Dicks Passu nas ceka asi 15km vedoucich kolem krasnych horskych jezer - bohuzel jsem nemel moznost to fotit, protože jsme samozrejme nezastavovali.. Jednou jsem jen popobehl napred, abych udelal par fotek, cehoz jsem litoval nasledujici kilometr dohaneni. Bohuzel asi v pulce meho useku odpada ze skupiny Adam (mnohymi povazovan za nejsilnejsiho ze skupiny, v cervnu bezel San Diego 100 Miles v novem tratovem rekodu 17:54) - zaludek mu vypovedel sluzbu, nemuze nic snist a to se pak 270km v horach bezi tezko! Brian s nim zustava a ja s Garym, Benem a Victorem pokracujeme v predem stanovenem tempu dal. V tu chvili nas dohani bourka, ktera se cely den honi kolem nas (vlastne muj prvni dest po 2 mesicich tady - predchozi 2 deste se odehraly v noci :-)). Jako naschval to prichazi před nekolikakilometrovym technickym sebehem plnym velkych kamenu a skal. Promoceny na kost, nicmene porad svezi se snazim soustredit na každý doslap, abych se neporoucel k zemi. Po 3. hodine behu uz zacinam popravde trochu vyhlizet Echo Lakes, kde muj usek konci.. Coz se nakonec dari, nas vykalkulovany dobeh na Echo Lakes byl 4:10 PM - v 4:05 se objevujeme na hrazi za hlasiteho potlesku fanousku a posadky obcerstvovaci stanice. Uzivam si atmosferu byt soucasti tohohle vseho a s pocitem stesti, ze jsem to ve zdravi zvladl sedam do kempoveho kresla. S nechapajicim pohledem ziram na Garyho, Bena a Victora, jak se zdravi s manzelkami, meni vodu, gely a vodice a po 2-3min vyrazeji vstric dalsimu useku! Vypadaji v dobre forme a ja mam pocit, ze někdo z nich by prece jen toho Kiliana mohl ohrozit..!

Domu me hodil Tom (skvely rozhovor o vsem moznem!), ktery je vodic další den od 5 od rana. Behem nasledujicich hodin se ale diky ultralive podcast na internetu dozvidame, ze nekdy plany nevyjdou tak, jak jsme chteli! Bena cca na 106.km potkava stejny osud, jako Adama - nemuze jist a musi vzdat. Sam jsem videl na vlastni oci na obcerstvovacce, jak se Adam rozhodoval, jestli ma pokracovat, coz bylo dost emotivni, kdyz hlava chce, ale telo proste nemuze…

Nicmene Gary a  Victor pokracovali dal.. Ovšem noc se jim oboum stala osudovou - na 127km Gary, bezici presne na Kilianuv cas, musí vzdat - obnovil si zranene koleno z White River 50 Miles (kde před nekolika tydny skoncil ctvrty ve vynikajicim case 7:05) a Victor se ztratil - v noci spatne odbocil a 4 hodiny hledal cestu zpet. Rekord je tedy ztracen a nikdo doted nechape, kde vzal Victor tolik vule a sily cely trail dokoncit! Cestu zpet na trail nakonec nasel a diky desitkam paceru a posadce obcerstvovacek nakonec dokoncil celych 270km (coz je samo o sobe velky uspech) v neuveritelnem case 53:03 (jak se ztratil, tak si pridal cca 20km navrch)!! To uz chce poradne odhodlani. Jak by rekl Kilian: “more kilometres, more fun!“ (sam se pri prekonavani rekordu také ztratil, ovšem jen na 40min).

Tak to jsem se vycerpavajicim zpusobem pokusil dat svoje pocity do slov, ale zjistil jsem, ze to proste nejde! Kazdopadne Victorova vule nevzdat se a dokoncit za všechny ctyri, mi bude dlouho inspiraci! (nemyslim v behu, takovyhle streky ja vazne neplanuji, myslim obecne …) 

PS: Clanek na Irunfar.com zde 

Desolation Wilderness, v pozadi na kameni Brian a Janet filtrujici vodu

Tady pribihaji! 50km v nohach na nich zatim neni znat! Prvni je Gary.

A uz stoupame k Dicks Pass (2874). Photo: Brian Lucido

 

 

 

Jeden z mnoha sebehu. Photo: Brian Lucido

Pomalu to prichazi, zacina kapat :-) Za nami Dicks Peak (3040)

A zase dalsi kamenite stoupani.. Tentokrat ovsem s par fanousky :-) Photo: Brian Lucido

Photo: Brian Lucido

27.km, dostavam chut si to prodlouzit! Krasny trail podel Echo Lakes. Photo courtesy of Irunfar.com/Gretchen Brugman

Photo courtesy of Irunfar.com/Gretchen Brugman

V Echo Lakes, uz to mam za sebou. Borce ovsem ceka nocni beh.. Tu horu co couha za mnou, jsme sbihali.

USA_12: Glass Mountain s Toddem & přípravy

Dnesni prispevek bude zase jeden z kategorie kratsich - doufam, ze to aspon trochu vynahradim krasnymi fotkami z Thunder Cliffs a z Glass Mountain, kam jsem ve ctvrtek bezel s Toddem. Od ctvrtka uz jsem prakticky jen relaxoval a hodne plaval, v pondeli me totiž (krome narozenin) ceka cca 20 mil v horach! Jak jsem zminil v nekterem z prvnich prispevku, v pondeli 13/8 se bude profi atlet z Bay Area, Gary Gellin pokouset s nekolika dalsimi bezci prolomit rekord celeho Tahoe Rim Trailu. Tento rekord, 270km dlouheho trailu, drzi asi nejlepsi horsky vytrvalostni bezec soucasnosti - Kilian Jornet. Ma hodnotu 38 hodin 32 minut, uprimne - byl bych hodne prekvapenej pokud by se to Garymu povedlo! Jakou roli v tom hraju ja? Potkal jsem Garyho vice nez pred mesicem na jednech zavodech a on mi nabidl, abych byl jeden z cca 20 „paceru“ - vodicu, kteri pobezi jednotlive useky s nimi v horach. Nase uloha prichazi hlavne v situaci, kdy by jeden z atletu odpadl a nestacil vedouci skupince - pacer s nim zustane v pomalejsim tempu, aby nebezel v horach sam! Doufam, ze to zvladnu, furt me trochu zlobi chodidlo.. Kazdopadne se na to ohromne tesim, byt soucasti tohohle vseho! Byl jsem pridelen na usek vedouci pres jeden z nejvyssich vrcholku Tahoe Rim Trailu - Dicks Pass (cca 2900). Nejen, ze to tedy bude jeden z nejnarocnejsich useku, také to bude jeden z nejkrasnejsich! Jakmile se vysplhame na Dicks Pass, nasleduje sebeh a asi 15km podel desitek horskych jezer a muj usek konci u Echo Lakes. Uvidime, jak to dopadne! :-) Kazdopadne, jak rikaji americani - byt na svoje narozeniny soucasti neceho takovyho = „the coolest birthday ever“ :D

Jinak ve ctvrtek jsem se po delsi dobe opet setkal s Toddem, bohuzel Mt.Tallac stále nevysel, tentokrat jsme se setkali v Tahoe City, kde jsem se zaroven stavil u znamyho z práce - Jona - který mi pujcil camelback, za coz mu patri velky dik - potrebuju ho prave na ten pondelek. S Toddem jsme se vypravili na Tahoe Rim Trail - nas cil byl vrchol Glass Mountain - cely trail vede na utesu primo nad Truckee River, takze jsme pod nami videli lidi na raftech, krasne vyhledy! S Toddem jsme nejenze dali slusny trenink, i jsme si skvele popovidali a doufam, ze co nejdriv ten Tallac vyjde. Nahoru se mi bezelo skvele, celou dobu jsem bezel na cele, za 1:08 jsme stali pod vrcholovou skalou Glass Mountain (2375), kam jsme po par minutach technictejsiho lezeni vylezli. Dolu to ovšem Todd napalil brutalnim tempem, na které v těchto technickych sebezich nejsem zvykly, takze jsem se musel poradne snazit :D (42 min dolu). Tento usek Tahoe Rim Trailu je urcen zaroven i bikerum - a opet jsem nevychazel z udivu, jak to mohou jezdit - ja bych si na to asi proste netroufl, rozhodne ne na pevnym kole, celopero je tady nutnost. Doufam, ze nez od Tahoe odjedu, stihnu jeden den poradneho mountain bikingu! Setkani s Toddem jsme zakoncili jak jinak, nez na plazi u jezera!

Mimochodem, včera jsem mel asi nejvetsi burger ve svem zivote, coz zapricinilo muj pocit, ze nasledujici mesic v USA uz zadny burger nechci. V noci na vcerejsek me nejak bolelo bricho, nevim proc. Kazdopadne během dne v praci uz to bylo OK a jeden z kucharu nam dal nabidku na obed, doslova vyzvu - "the biggest burger you’ve ever seen". Cekal jsem co prijde.. a prislo. Doslova „ triple burger“ - klasicke maso, krab a kureci platek. Vse prokladane syrem a slaninou. Navrch avokado, salat, okurka atd atd. Z nas tri jsem byl jediny, kdo to do sebe nacpal - Tony i Joey skoncili zhruba za polovinou :D Nicmene dalsi 4 hodiny v praci byly lehce receno utrpenim, moc jsem se nemohl ani hybat. Takze s burgery nejspis koncim :D Vskutku idealni priprava na zitrejsi vykon..

No, dnes jsem uz dal jen lehky beh na Eagle Rock a odkroutil 8 hodin v praci a zítra jdeme na to!

PS: Kdyby to nekoho zajimalo, tak tady je dvoudilny "film" o tom, jak Kilian Jornet ten rekord udelal :-) Trochu si udelate predstavu o behani ve zdejsich horach: 1.dil  , 2.dil

Ja s Toddem.

Thunder Cliffs s Toddem, 150m pod nama tece reka Truckee, kterou jsem pred par tydnama sjizdel :-)

Thunder Cliffs, hledejte me na skale :-)

Todd pri lezeni na Glass Mountain (2375)

Vrchol Glass Mountain

Nepovedena spolecna vrcholova :D

Dnesni Eagle Rock

Upati Stanford Rock, foceno z Eagle Rock

Skvely sebeh z Eagle Rock!

Trocha lezeni z bocni strany Eagle Rock

Profil celeho Tahoe Rim Trailu. Ja zitra budu vodic pres tu prvni vetsi spici.

USA_11: Squaw Mountain Run & Stanford Rock

Jak jsem naznacil v minulem dile, v sobotu me cekal další závod, na který jsem se tentokrat opravdu tesil. Slo o horsky závod do vrchu, které mi relativne jdou (relativne, tzn aspon o trochu lip nez zavody na silnici :D) Ja jsem si maloval, ze bych treba mohl zautocit na stupne vitezu diky vypsane kategorii 20-24. Jak to tak u me byva, kdyz se na neco vic tesim.. tak to nikdy není idealni - ve ctvrtek uz jsem sotva polykal a v patek mi bylo regulerne zle..

Trosku jsem se bal, ze jsem chytil něco od meho spolubydliciho Kamila, který prodelal minuly tyden anginu. Mimochodem, jak se USA zdaji v mnoha ohledech ruzove, urcite to tak není s lekarskou peci. Hodne lidi ma tady se zdravotnim pojistenim ruzne potize a my jsme se o tom taky presvedcili. Nase cestovni pojisteni spojene s programem J1 viz moc dobře neobstalo - chudak Kamil obesel s teplotami 5 ruznych doktoru, vsude ho poslali pryc, ze ho neosetri (pokud nevysoli 200 $). Nakonec se dockal ve meste South Lake Tahoe v nemocnici. Vazne by me zajimalo, co by se delo, kdyby se mi něco prihodilo třeba při sportu, radsi na to nemyslet :-) I když mam ještě horske pojisteni Alpenverein, nevim jestli by tady platilo (i když jsem myslel, ze je celosvetove).

Zpet k tomu slavnemu zavodu! V patek vecer se merim a teplotu nemam (diky mami, ze jsi me prinutila vzit si teplomer, obcas ho vyuziju :-)). No a prece tam tech 50 $ za startovne nenecham! Takze v 6:30 v sobotu kvapne vstavam a vyjizdim busem směr Squaw Valley, kde se závod konal. O co tedy slo? Jak nazev Squaw Valley Mountain Run napovida - zadna rovina! Start cca v 1885 mnm, nekonecne serpentiny stoupani a finis v 2520 mnm! To cele na 5.8km, takze si asi dovede predstavit ten stoupak! Krom toho prime slunko, brutalni vedro a zadny stin! Pri lehkem rozklusani potkavam opet od hlavy po kotniky v Salomonu obleceneho Juliena /15 let/, s kterym davam ještě par kopecku před startem a cil je opet jasny - nenechat se vyklepat od tohohle mladocha, který vypada jak gazela. Squaw Mountain Run je jednim z nejstarsich a nejtradicnejsich zavodu v Kalifornii, letos se konal uz tricatydruhy rocnik! Proto se nelze divit ucasti, na zdejsi pomery velke - cca 550-600 lidi na horskych serpentinach uz je pekny vlacek! Par borcu ze Salomon tymu zajistovalo opet poradnou konkurenci, ja se po startu nikam nezenu a v hlave se smeju (nekterym) prede mnou, kteří nevi, do ceho jdou a během 10-20 minut místo behu prejdou do velmi pomale chuze :D Na první mili bezim stále s Julienem, okolo cca 40.mista, na to ze mi ještě včera fakt bylo blbe, se citim dobře, beham i technictejsi pasaze, kde hodne lidi trekuje. Na druhé mili uz davam Julienovi kotel (nastesti) a predbiham „davy“ - cca 5-10 lidi :D Tak to pokracuje az cca do 2480, kde nastava technicka pasaz plna serpentin. Nasledujici pulkilometr mam takovou malou minisoutez s nejakym bezcem ze Sacramenta, do prudkych kopcu mu utikam, on me sbiha na obcasnych rovinkach. Bohuzel jsem to tak trochu protaktizoval a zacal finisovat o serpentinu driv, myslel jsem si ze uz je konec. Když jsem na horizontu uvidel, ze finis není na nejvyssim vrcholu, ale par desitek metru pod nim, vedel jsem, ze me ten typek da. Ale nakonec se nemam za co stydet- rikal, ze ma osobak na desitku 32:20, pulmaraton 1:11 a maraton 2:30, coz jsou cisla, která me opravdu nikdy nehrozi. Sumasumarum 29. flek z cca 600 lidi, ve svy kategorii nakonec 6ty. Uplne vyrizeny, nejen z behu, ale i z opetovne smuly v tombole (asi 60 cen, vcetne bot, GPS, hydrapacku atd atd a ja zase nic) se vracim do Tahomy s dobrym pocitem, ze jsem se aspon zucastnil a uzil si hory - pohled z horskych serpentin Squaw Valley, kdy je pode mnou jako had serazenych 500 lidi fakt jen tak nezapomenu!

Ve stredu volny den - a ja uz se citim temer 100% fit - proto plan jasny, neco zase z te Kalifornie videt! A k tomu pokorit nejakou peknou horu, seznam uz se mi rozrusta :-) Vybiram Stanford Rock, okolo které vede Stanford Rock Loop - trail urceny zejména bikerum. Na kole dojizdim k zacatku cca 18km dlouheho trailu a zacinam bezet - po par stovkach metru fakt nechapu, jak to muze byt urceny bikerum. Sam se povazuji za celkem slusneho bikera, ale tohle bych teda rozhodne nevyjel. Ale verim, ze sjezd musí byt paradni! Prvnich asi 6-7km vede lesem, asi v 2400 se poprve ukazuje krasny vyhled na jezero a Eagle Rock, která je několik stovek metru pode mnou! O par desitek minut pozdeji dobyvam vrchol Stanford Rock (2583 mnm), který me tentokrat moc nenadchnul. O to vic me nadchnuly vyhledy, které se mi naskytly o další kilometr dal, napojil jsem se totiž na Tahoe Rim Trail a to primo pod  Twin Peaks, na které jsem vylezl před nekolika tydny. A ten pohled mi vyrazil dech! Z te strany, z které se to da lezt, to nevypada zas tak prikre, ale z druhé strany, kolem které jsem to ted obihal, nemuzu uverit ze jsem na vrcholu te hory stal! Několik stovek metru kolma skalni stena! Krasa! Po TRT sbiham dolu, tenhle sebeh beru jako odmenu :-) Asi v pulce sebehu potkavam asi 60leteho veterana, který nahoru vybiha v obdivuhodnem tempu! Vymenujeme si dojmy a casy, fakt vsechna cest. Poslední dva kilometry uz jsou téměř po rovine, a ja vyhlizim kolo za kazdym stromem, uz fakt nemuzu.. Nakonec jsem se dockal, cestou se zastavil v praci, vypit par litru koly zdarma a hura domu! Tam ovšem zjistuji nemilou zpravu - nejaka nehoda, v cele ctvrti nejde voda a ještě cca 2 hodiny nepujde! No smrdet si ve vlastnim pokoji nebudu, ze! Takze popadam rucnik a hura do jezera - krasna, uz celkem tepla voda.. 15min plavani bodlo! A k tomu skvely pocit - ze jsem v jednom dni videl z hor na jezero a doslova z jezera na hory! Krasny „triatlonovy“ den :-) Mejte se dobre a další dil muzete ocekavat velmi brzo :-)

PS: Nejak jsem se neodvazil "ukradnout" fotky z oficialniho webu zavodu a jedna ve webovem rozliseni stoji neuveritelnych 14 $, takze tady je muzete zkouknout! Jsou celkem povedeny: foto

Pod touhle krasnou horou byl cil!

Celkem vypovidajici profil :-)

Zaslouzene pozavodni pivo a nachos se salsou

Ja s Granite Chief Wilderness pozadim

Vlajky jeste z OH 1960

Pri ceste na Stanford Rock

No, to jsem sam sobe vlezl do snimku!

Tentokrat se hodinky vytahly! Takrka uplne presne. Vrchol Stanford Rock (2583)

Granite Chief Wilderness, spice v pozadi je Twin Peaks.

Krasny hreben vedouci k Alpine Meadows a Squaw Valley.

USA_10: Rubicon Peak & Peak 9269

Během tydenniho leceni meho chodidla jsem mel dost casu na to, naplanovat další vystupy / vybehy a další zabavu ve zdejsich horach.. V pondeli a utery jsem uz odbehal regulerni treninky (vcetne uterniho setkani s dalsim medvedem, tentokrat asi 6km od nejblizsi civilizace, takze jsem mel trochu nahnano, nicmene si me vůbec nevsiml..). Ve stredu jsem usoudil, ze jsem ready na další horske dobrodrustvi!

Dnesni blog bude kratsi, o to vic fotek prikladam - ty totiž dokazou rict mnohem vic o zdejsi krase, nez moje slova.. V hlave mi poradne uvizl nepovedeny vystup na Dicks Peak (3040), proto jsem myslel ze ho pokorim prave ve stredu. Nicmene osud byl proti - ve stredu jsem poradne zaspal a nezbylo nez sahnout po planu B. Vždy, když jsem na Eagle Rock, tak vidim ostrou spici Rubicon Peaku (2799) - z dalky vypada tak strme, ze jsem ani nevedel jestli tam jde bez lezeckeho vybaveni vylezt.. Kazdopadne proc to nezkusit? Plan je jasny - po poledni vyrazim na kole do Rubicon Baye, prekonavam xx serpentin vedoucich asi do 2100 a vybiham smer Rubicon Peak. To mi vydrzelo jen necely kilometr, potom automaticky prepinam na trekovani, bud je to proste tak prudke nebo jsem slaby (asi oboje zaroven). Odmenou za brutalni prevyseni na relativne kratke trati jsou asi nejhezci vyhledy na cele Lake Tahoe. V polovine trati potkavam typka, který sedi v tureckem sedu a pise denik/knizku ci neco na ten zpusob. Pekne me pozdravem a typickym americkym „how are you doing“ vydesil, nak jsem v tehle koncinach necekal zivou dusi.. Jmenuje se Clinton a okamzite mi pada do oka, zapominam na cas, shazuju photo sport a turecky usedam do asi 45minutoveho rozhovoru. To se mi na zdejsich horach hrozne libi, vzdycky když nekoho potkam, tak proste vypinam stopky, trenink netrenink, nohy tuhnou, ale me to vůbec nevadi, proste jen sedim a uzivam si pritomnosti.. Nicmene hodiny jdou neuprosne vpred a ja chci dobyt prinejmensim Rubicon Peak, pokud to pujde tak i „Peak 9269“ (2825) a Jakes Peak (2801). Loucim se a Clintonem s planem na vecerni pivo a mirim vstric posledním 200 vyskovym metrum, ktere bohuzel nevedou po zadnem trailu, je to proste lezeni nahoru po kamenech, coz me nahoru bavi, nicmene dolu bych ocenil znaceny trail… Jsem téměř nahore a hodinky ukazuji asi 2760, proto jsem nevim proc usoudil, ze to ještě není Rubicon Peak, ale nejaky predvrchol. Nikde po znacene stezce ani stopa, proto se rozhoduju traverzovat zleva skalu a bezet dal.. Po dalsim kilometru jsem ve vrcholove casti, kde me ceka asi 500m regulerniho lezeni, az obcasneho boulderingu (aspon mi to tak prijde :D ) .. Nakonec dobyvam vrchol, a podle vyskomeru a mapy zjistuji, ze jsem se snazil vic nez bylo zdravo - Rubicon Peak jsem obehl a vylezl rovnou Peak 9269 (2825). No nevadi, hodin uz je dost - Jakes Peak nestihnu.. tak davam vrcholovy gel a croissant, par fotek a uzivam si hory kolem me. Par vterin po zacatku cesty zpet zjistuju, ze dolu je to o dost obtiznejsi nez nahoru.. kazdopadne se citim skvele, kolem me 2,3,4 metry velke kameny a ja vybiram nejkratsi cestu k dobiti Rubicon Peaku, tentokrat traverzuji z druhé strany, a o par minut pozdeji dobyvam vrchol, který je velmi techicky, musel jsem se vic nez soustredit. Cestou dolu zjistuju, jak moc chybi znaceny trail - vzhledem k tomu, ze sbiham dost rychle mam trochu problemy s orientaci a s blizici se noci zacina stoupat adrenalin, davam par loku z tekouci ricky a o hodinu pozdeji ale uz sedim na svém tahoe kole a mirim do postele!

Další horske dobrodruzstvi za mnou.. když vidim ty hrebeny, tak chapu proc ma skoro každý doma pod posteli parek sneznic - na zimni trekking na sneznicich to musí byt raj! Cim dal vic se utvrzuji v presvedceni, ze pokud se nekdy v budoucnu vratim na delsi dobu k Lake Tahoe, bude to v zime.. 

Zaroven se ale musim priznat, ze i když si život u Tahoe a kazdodenni pristup k tritisicovkam dost uzivam, tak uz se trosku tesim na Devět Skal, Racin a nocni prechod Vysociny :-) Je to proste něco jinyho..

No, sotva se noha dala dokupy, tak jsem chytil nakyho bacila od spolubydliciho - skvele vyladeni na dnesni horsky bezecky závod ve Squaw Valley. Ale o tom zase az priste! 

Spice Rubicon Peaku (2799), foceno z Eagle Rock

Ideálni hřiště pro medvěda :-)

Ja s Clintonem.

Zacatek kameniteho stoupaku k Rubicon Peaku.

Kameny a pisek, kam se podivas.

Doslova skakani z kamene na kamen.

Tesne pod vrcholem Peaku 9269.

Vrchol, Peak 9269. (2825 mnm)

Krasne vyhledy na LT.

Rubicon Peak pri pohledu z Peaku 9269, omylem jsem ho obehl :-)

Z vrcholu Rubicon Peaku, tam nekde v te prvni zatoce jsem zacal.

Meeks Bay, Rubicon Bay.